ČPD_Kabrheloviny

V paragrafu 64 byly taxativně vyjmenovány prezidentovy pravomoci, mezi ty základní 

patřilo zastupování státu navenek, sjednávání mezinárodních smluv, svolávání a 

rozpouštění NS, jmenování vlády včetně předsedy, vrchní velení branné moci, udělování 

milostí. 

Z výkonů své funkce nebyl prezident odpovědný, pro každý jeho akt byla vyžadována 

kontrasignace příslušného člena vlády. Stíhán mohl být pouze za velezradu a za úklady o 

republiku (po přijetí zákona na ochranu republiky r. 1923). 

Vládu jmenoval prezident republiky. Byla odpovědná Poslanecké sněmovně, která jí mohla 

vyslovit nedůvěru. Ve sboru rozhodovala vláda zejména o návrzích zákonů.  Veškerá vládní 

nařízení musel podepsat předseda vlády a příslušný ministr. 

HLAVA ČTVRTÁ – MOC SOUDCOVSKÁ (§ 94 – 105) 

Moc soudcovská byla vykonávána nezávislými soudci, kteří byli jmenováni trvale. 

Jurisdikce v civilních věcech byla vykonávána civilními soudy (řádnými či mimořádnými – 

např. pojišťovací či pracovní), v trestních věcech byl příslušný buď obecný nebo vojenský 

soud. Pro celé území ČSR byl zřízen jediný Nejvyšší soud. V zákonem stanovených 

případech bylo také možné ustanovit soud výjimečný, a to na omezenou dobu.  

pozn.: o Ústavním soudu zde nenaleznete nic, je o něm zmínka v uvozovacím zákoně. 

HLAVA PÁTÁ - PRÁVA A SVOBODY, JAKOŽ I POVINNOSTI OBČANSKÉ  

(§ 106 – 127) 

V páté hlavě ústavy byl zařazen rozsáhlý katalog občanských práv. Zrušení šlechtických 

titulů (zák. č. 61/1918 Sb. z. a n.) se projevilo ve formulaci § 106 odst. 1, dle kterého „Výsady 

pohlaví, rodu a povolání se neuznávají.”Mezi základní svobody garantované ústavou patřily 

osobní svoboda, domovní svoboda, listovní tajemství, petiční právo. Výslovně bylo chráněno 

soukromé vlastnictví, které bylo možno omezit pouze zákonem a za náhradu. 

Každý způsobilý občan ČSR byl povinen podrobit se vojenskému výcviku a uposlechnout 

výzev k obraně státu.