ČPD_Kabrheloviny

V LETECH 

1918 – 1923 

Na schůzi v Martině přijala 30. 10. 1918 Slovenská národní rada Martinskou deklaraci, kterou 

vyjádřila vůli slovenského národa žít v jednom státě společně s Čechy. Z 256 míst v 

Národním shromáždění jich 40 připadlo slovenským poslancům. Novelizací ústavy bylo NS 

rozšířeno na 270 členů, 14 „nových“ křesel bylo vyhrazeno Slovákům (kteří se do NS 

nehrnuli, proto tam za ně mohli sedět Češi „znalí poměrů na Slovensku“).  

K upevnění mocenských pozic pražské vlády bylo zákonem č, 64/1918 Sb. z. a n. vytvořeno 

„ministerstvo pro správu Slovenska“, do jehož čela byl postaven Vavro Šrobár. Svými 

nařízeními, která musel podepsat pouze ministr, navíc svou činností prakticky suplovat 

agendu všech ostatních ministerstev. 

Vydáním výše uvedeného zákona byly rozpuštěny místní a obecní výbory a jejich působnost 

přešla na komise jmenované vládou.  

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 67 

Proti centralizačním snahám pražské vlády se postavila Slovenská ľudová strana 

s Andrejem Hlinkou v čele. Jejím hlavním programovým bodem byla autonomie pro 

Slovensko (s tím chtěl vystoupit i ve Versailles, kam ale nebyl vůbec vpuštěn).  

Oblast východního Slovenska nakrátko (16. 6. – 7. 7. 1919) ovládla maďarská vojska, která 

zde vyhlásila Slovenskou republiku rad.  

Ústavní listina z roku 1920 prohlásila československé území za jednotný a nedílný celek, 

jednotné pro celou zemi bylo také občanství.  Územní organizace měla být upravena v 

zákoně o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé (126/1920 Sb. z a 

n.), dle kterého na území Slovenska vzniklo 6 žup. Motivem k vydání tohoto zákona byla 

unifikace samosprávy, ale to se nezdařilo, jelikož župy fakticky vznikly pouze na Slovensku.  

Téhož roku byl také přijat jazykový zákon (122/1920 Sb. z. a n.), který navazoval na § 129 

ústavní listiny. Dle něj  byl úředním jazykem jazyk československý, čímž se zavádělo paritní