Obnovená zřízení zemská

oktrojoval, tj. vydal bez souhlasu sněmu. Změny, které zřízení přinesla, byly zásadního rázu a dotýkaly 
se všech oblastí: práva státního, soudnictví, správy, práva majetkového i trestního.  Měnilo se 
především postavení panovníka, došlo ke zrušení práva stavů volit si krále, či přijímat ho, pokud 
nastupoval z vládnoucí dynastie. Panovník tedy nastupoval na trůn „prostě“ dědičně. Panovník získal 
výhradní zákonodárné pravomoci, právo udělovat inkolát (z lat. incola – obyvatel, dnešní terminologií 
bychom řekli občanství, šlo o právní předpoklad nabývání statků) a zemští úředníci byli od teď přímo 
odpovědní jemu. Jakýkoliv pokus o zásah do práv panovníka byl považován za zločin urážky majestátu 
a stíhán trestem smrti. Změnily se i složení a kompetence zemského sněmu. Přibyl stav duchovní 
(další stavy: panský, rytířský a městský), všechna královská města měla na sněmu pouze jeden hlas. 
Zemský sněm například ztratil pravomoc iniciovat zákony. Změny se samozřejmě objevily i v oblasti 
náboženství. Jediným povoleným náboženstvím se stalo katolictví. Nekatoličtí stavové, pokud 
nechtěli konvertovat, měli možnost emigrace, to se ovšem netýkalo poddaných, kteří museli 
přestoupit chtě nechtě. Poslední významnou reformovanou oblastí bylo soudnictví. Padla dosavadní 
svrchovanost zemského soudu. Bylo možné se od něj odvolat k panovníkovi, ten mohl kdykoliv 
kohokoliv vyjmout z kompetence soudu, zastavit řízení apod. Souzení na základě právních obyčejů 
nebo podle volné úvahy soudců nebo starších nálezů bylo zakázáno. Objevuje se také výrazný vliv 
římského práva. Dosavadní ústní a veřejné řízení bylo nahrazeno zásadou písemnosti a tajnosti (quo 
non est in actis, non est in mundo).  V trestním právu se vycházelo z vyhledávací zásady a z principu 
oficiality, tedy z povinnosti zahajovat trestní řízení ex offo.