PDN-semináře (Štachová)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Zástupci, kteří měli představu o tom, jak ČSR by mělo vypadat:
Ve Francii: Š. Osuský (myšlenka dualismu – odpor E. Beneše)
Milan Hodža – koncepce federace Česka, Slovenska a Polska.
říjen 1939: Československý národní výbor (vedený Benešem) – orgán, který měl koordinovat jednotky československé armády ve Francii a VB. Zastupoval ČSR v zahraničí. V jeho rámci vznikly jakési „ministerstva“.
Červenec 1940: po přemístění ČNV do Londýna došlo k přeměně na Prozatímní státní zřízení (vláda, prezident, státní rada a od roku 1942 ještě právní rada)
Státní rada a právní rada vznikly z dekretů prezidenta Beneše (poradní pomocní kontrolní orgán, 40 členů, obsazen každý rok, podával prezidentovi a vládě poradní zprávy). Státní rada se podílela na podobě dekretů. Právní rada – obdoba nejvyššího správního soudu. Jeho úkol byl vydávat posudky a krom toho mohl také posuzovat stížnosti.
Červenec 1941: uznání Prozatímního státního zřízení DE IURE nejdříve ze strany SSSR a pak Velké Británie a Francie, v 1942 uznání od USA (upevnění mezinárodního postavení československé reprezentace)
Dekrety prezidenta republiky:
Beneš argumentoval, že neexistovaly žádné orgány, které by reprezentovaly Československo na mezinárodní scéně. Beneš se opíral o to, že jeho abdikace nebyla platná, neboť ji musel učinit pod nátlakem Německa.
Ústavní dekret č. 2/1940: prezident mohl vykonávat moc zákonodárnou, vydávat dekrety (díky neexistenci Nár. shromáždění). Vláda mohla prezidentovi dát souhlas k vydání dekretů. Mohl je vydávat v nezbytných případech na návrh vlády a za spolupodpisu předsedy vlády nebo některého člena vlády po dobu platnosti Prozatímního státního zřízení.
1945: vydal prezident ústavní dekret č. 3/1945, podle kterého mohl prezident pokračovat dále ve své funkci a dále vydávat dekrety (i když už válka skončila). Tento dekret zajistil Benešovy pravomoc dále vydávat dekrety.
Dekretů bylo celkem kolem 143: 45 z londýnského exilu (státní rozpočet, vojenské jednotky,…) a 98 jich bylo vydáno v ČSR, 4 okruhy vyjádřené v prezidentských dekretech:
dekrety k vyjádření kontinuity ČSR – obnova orgánů a hranic do podoby před Mnichovem
dekrety na potrestání válečných zločinců, kteří pomáhali nacistům - otázka trestání zločinů proti republice
dekrety ke konfiskaci majetku těchto osob (kolaborantů) - otázky ohledně hospodářské obnově Československa
dekret o ztrátě československého občanství měl zajistit transfer německého obyvatelstva
-
Poválečný odsun z ČSR (neexistoval konkrétní dekret o odsunu Němců, ale existovaly dekrety, které s odsunem souvisí přímo nebo nepřímo)
Myšlenka masového transportu obyvatelstva vznikla již po 1.sv.válce jako řešení komplikované národnostní sklady. Protože již za války vládly v českých zemích protiněmecké nálady, a proto se po Heydrichiádě v roce 1942 objevila myšlenka totálního odsunu Němců.
Postupimská konference (1945) - otázky odsunu. Odsun Němců byl schválen pod podmínkou humánního způsobu
Odsun německého obyvatelstva probíhal v několika vlnách. První byla ta, kdy postupovala osvobozenecká armáda a tak Němci před nimi utíkali. Pak následovala vlna divokého odsunu, kterou zastavila Postupim. Od 1946 proběhla vlna organizovaného odsunu.
Liší se počty mrtvých při odsunech. Odsunuto: kolem 2,6 milionů, zůstalo zde: 250 tisíc Němců s omezenými občanskými právy. Zjištěno 18 816 obětí a 200 tisíc lidí se pohřešuje.
„Divoký odsun“ – docházelo k tomu, že revoluční gardy postupovaly dosti zákeřně proti německému obyvatelstvu. Jeden z nejdramatičtějších odsunů byl Brněnský pochod smrti „Brünnerstrasse“. Nejhorší sotuace pro německé židy - když teda neskončili v koncentráku, tak je pak československá armáda ještě nelidským způsobem odsunula ze země.
Odsun maďarské menšiny: velmoci rozhodly, že Maďaři se nebudou odsunovat, ale vymění se za Slováky z Maďarska.