Vypracované otázky

•  působnost v základních otázkách zahraniční politiky 

•  působnost v základních otázkách vnitřní politiky 

•  působnost kontrolní 

•  působnost autonomní 

Ústavodárná působnost 

- 

Parlament je de constitutione lata jediným pravidelným ústavodárným orgánem ČR – proto 
nepřichází v úvahu žádná dělba této působnosti 

- 

Parlament je pouze omezen čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR a čl. 1 Listiny 

- 

Ústavní zákony se přijímají při změnách a doplňcích ústavy a dále v případech, kdy Ústava ČR 
vyžaduje použití ústavního zákona např. při změně státních hranic (čl. 11), pro zavedení 
některé z forem přímé demokracie (čl. 2 odst. 2) 

- 

naopak v některých situacích je přijetí ústavního zákona vyloučeno – např. čl. 8 odst. 4 
ústavního zákona o bezpečnosti ČR 

Zákonodárná působnost 

- 

Parlament je jediným zákonodárným orgánem ve formálním smyslu – nedělí se s žádným 
orgánem (některé orgány mají pouze právo zákonodárné iniciativy) 

- 

můžeme rozlišit několik způsobů, kterými Ústava ČR svěřuje Parlamentu zákonodárnou 
působnost – tyto způsoby jsou: 
a)  nejobecněji to plyne z čl. 15 odst. 1 Ústavy ČR, podle kterého zákonodárná moc v ČR 

náleží Parlamentu – to neznamená, že Parlament může přijmout zákon libovolného 
obsahu (zákon musí být v souladu s Ústavou ČR a dalšími ústavními zákony); nejvíc 
požadavků na obsah zákonů stanoví Listina, která vymezuje, co zákonodárce může a 
nemůže 

b)  v řadě případů ústavní předpisy stanoví obecně požadavek přijetí zákona – v Ústavě ČR 

to jsou např. ustanovení čl. 2 odst. 3 a 4 nebo čl. 78 a najdeme je také v Listině