Vypracované otázky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
-
rozhodnutí ústavního soudu – nejsou právním předpisem, ale působí erga omnes, nikoliv
inter partes
-
zavazují všechny subjekty soukromého i veřejného práva
-
pouze nálezy, jimiž se ruší právní předpis, jsou pramenem práva (ale je třeba jejich
vyhlášení ve Sbírce)
-
pro orgány veřejné moci jsou závazná i usnesení
-
Ústavní soud = negativní zákonodárce – nedává nová pravidla, ruší stávající
Obyčeje a jiné prameny práva
-
nejsou pramenem práva
-
observance – zvyklosti vytvářené v rámci korporací – u nás pramenem nejsou
-
parlamentní zvyklosti – složitě se vytvářejí, také nejsou pramenem (oproti VB)
-
mezinárodní obyčejové právo – čl. 1 odst. 2 Ústavy – ČR dodržuje závazky, které pro ni
vyplývají z mezinárodního práva
-
literatura – není pramenem, ale má význam pro praxi, stejně tak historické dokumenty
vztahy mezi prameny
a.
-
právní předpisy, smlouvy, zvláště kvalifikované nálezy ústavního soudu – většinou se shodují,
ale mohou vyplývat rozpory – je na ústavním právu, aby posoudilo, co mí přednost
-
právní řád – předpisy mají urč. právní sílu: ústavní (Ústava, Listina, a další součásti ústavního
pořádku), zákonná (zákony, zákonná opatření, dekrety prezidenta republiky), podzákonná (nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy; OZV krajů a
obcí v samostatné působnosti, neřízení krajů v přenesené působnosti)
-
vztahová hierarchie: lex superior derogat legi inferiori, lex posterior derogat priori
-
aplikační hierarchie: př. čl. 2 zákona č. 4/1993:
V případě rozporu mezi právními předpisy České republiky vydanými před
zánikem České a Slovenské Federativní Republiky a předpisy uvedenými v čl.
1 odst. 1 téže právní síly, se postupuje podle právního předpisu České
republiky.