Zápočet
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
vedle tohoto ale existují ještě jiné spol. normativní systémy (nicméně v současných podmínkách nejsou příliš efektivní)
morální normy
normy náboženské
normy slušnosti
v subjektivním smyslu = míra a způsob možného chování subjektu práva
odpovídá na otázku, zda určitý subjekt právo má (zda je mu dovoleno či nedovoleno chovat se určitým způsobem)
Soukromoprávní odvětví:
Občanské právo obecné je právem podpůrným ve vztahu k ostatním odvětvím soukromého práva. Pokud jsou některé soukromoprávní otázky řešeny speciálním zákonem, pak se občanského práva obecného (zejména ObčZ) užije subsidiárně. Viz např. § 1 odst. 2 ObchZ. Na druhou stranu např. ZPr užití ObčZ vylučuje.
§ 1 odst. 1 NOZ
„Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo.“
Prvá věta odstavce 1 poukazuje na objektivní soukromé právo důrazem na jeho základní pojmové znaky. Ovšemže všechna ustanovení právního řádu nevytvářejí soukromé právo, ale jen ta, která upravují soukromá práva a soukromé povinnosti subjektivní povahy.
„Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.“
-
Podstatné je , že v případech, kdy je namístě vázat uplatňování soukromého práva na právo veřejné, vyžaduje se, aby to zákon stanovil výslovně
Historie práva občanského
počátky spadají do přelomu 18. a 19. Století (Code Civil, ABGB, BGB)
od této doby získalo občanské právo dominantní postavení v systému práva
stalo se základem práva soukromého, protože upravovalo obecné otázky (výklad a působnost zákonů..)
2. Zásady a východiska soukromého práva
zásada = základní hodnotový soud, který podstatně ovlivňuje dotčenou právní materii, určité východisko právní úpravy
zásada x princip: zásada je odvětvová; princip je vlastní celému právu, případně je ústavní
někdy jsou však tyto pojmy směšovány
zásady mohou být psané i nepsané:
nepsané dovodíme analýzou příslušné právní úpravy
§ 1 odst. 1: Zásada nezávislosti uplatňování soukromého práva na uplatňování práva veřejného
§ 1 odst. 2: Zásada dispozitivnosti soukromého práva (VŠE JE DOVOLENO, CO NENÍ VÝSLOVNĚ ZAKÁZÁNO); možnost osob ujednat si práva a povinnosti odchylně od zákona, jestliže takové ujednání:
není výslovně zakázáno zákonem (srov. čl. 2 odst. 3 LZPS: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“)
neporušuje dobré mravy
neporušuje veřejný pořádek (veř. poř. = pravidla, na nichž leží základy společenského řádu zdejší společnosti)
neporušuje právo týkající se postavení osob (vč. práva na ochranu osobnosti)
§ 2 obsahuje zásady týkající se interpretace a aplikace norem soukromého práva. Požadavky na výklad každého ustanovení soukromého práva: