Manuál ke kvalifikaci

Kvalifikaci neprovádí jen soudy a rozhodci, ale subjekty právních vztahů, jejích zástupci atd.

Kvalifikace jako myšlenkový proces není zpravidla regulována právem. Výběr kvalifikačního statutu záleží tedy na úvaze, které je ovlivněna výhodami a nevýhodami kvalifikační metody. Výjimku tvoří dva případy:

1. Smluvní kvalifikace – tj. situace, kdy mezinárodní smlouva stanoví podmínky kvalifikace skutkových stavů, které spadají do předmětu její regulace. Děje se tak dvěma technickými způsoby:

   1. stanoví pravidlo pro určení kvalifikačního statutu – např. stanoví Hodnocení, zda se jedná o kupní smlouvu bude určeno podle práva státu sídla dodavatele.

   2. přímo provede kvalifikaci – např. stanoví Kupní smlouvou pro účely použití této Úmluvy se rozumí závazek dodat za úplatu zboží včetně souvisejících prací a služeb, pokud jejich hodnota nepřekračuje hodnotu dodávaného zboží.

2. Kvalifikaci upravuje (kogentně) lex fori – de lege lata to neplatí, srov. však § 22 odst. 1 návrhu nového zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním: Právní hodnocení (kvalifikace) určitého právního vztahu či otázky za účelem vyhledání použitelného kolizního ustanovení pro určení rozhodného práva se provádí podle českého práva.

Při kvalifikaci je vhodné dodržovat tento postup:

I. Zvolit kvalifikační metodu a s její pomocí vybrat kvalifikační statut, tj. určit právní řád, podle něhož bude kvalifikace prováděna.

II. Provést podle vybraného kvalifikačního statutu vlastní kvalifikaci v těchto krocích:

0. vyřešit otázku, zda jde o soukromoprávní vztah s relevantním mezinárodním prvkem (tj. zodpovědět si ve kterých okolnostech je soukromoprávní a ve kterých je relevantní mezinárodní prvek), pokud ano, následuje:

1. kvalifikovat základní vztah vzniklý mezi subjekty (zpravidla jde o závazkový vztah), potom

2. kvalifikovat problémové okruhy, tj. to, v čem nastal mezi subjekty reálný problém (zpravidla jde o meze obligačního statutu).

Při provádění kvalifikace se nepoužívají kolizní normy, to je až další krok řešení soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem. Je však třeba zdůraznit, že kvalifikace se provádí se určitou znalostí fungování kolizního práva – to je dáno tím, že kvalifikace může vést k nalezení vhodné kolizní normy jedině tehdy, pokud bude korespondovat s terminologií kolizního práva, které je – jak už bylo zmíněno – abstraktnější než terminologie ostatních soukromoprávních odvětví. Například když je zajištění závazku kvalifikováno jako ručení, jde o kvalifikace příliš konkrétní, protože ani v ZMPS, ani v Římské úmluvě nelze najít kolizní normu pro „ručení“, tento termín je příliš konkrétní (viz dále příklad).

3. Příklad:

Skutkový stav:

Českobudějovická pobočka ČSOB, a. s. poskytne 30.000,-- EUR německému státnímu příslušníkovi Jürgenu Galandauerovi za účelem financování jeho podnikatelských aktivit v Bavorsku s tím, že částku postupně splatí do dvou let.