19. Vladislav Vančura - Rozmarné léto

Autorský postoj:

Literární druh a žánr

Druh: Próza

Žánr: Novela je epický prozaický žánr zpravidla středního rozsahu, jehož základ tvoří poutavý příběh s výrazným zakončením. Za zakladatele novely je považován G. Boccaccio.

II. část

Vypravěč: er- forma

Postavy:

Antonín Důra – Majitel plovárny, postupně je vykreslován jako sukničkář. Je to starší muž udržující se v dobré kondici – za každého počasí chodí plavat…

Kateřina Důrová – Antonínova manželka. Je rázná, v manželství není příliš šťastná.

Arnoštek – Kouzelník, který přijel do města se svou společnicí.

Anna – Společnice Antonína, je mladá a krásná a všechny muže ve městě okouzlí.

Kanovník Roch a Major Hugo – přátelé Antonína, scházející se pravidelně u něj na plovárně. Major je přísný muž s vojenskou výchovou, Kanovník stále ostatním s nadhledem káže druhým, oba ale nakonec také podlehnout Anině kráse.

Vyprávěcí způsoby (jazyk)

Větná stavba je pestrá, najdeme složitá souvětí s polovětnými konstrukcemi i krátké větné ekvivalenty. Časté jsou věty zvolací, nedokončené výpovědi, věty tázací. Zajímavostí je fakt, že autor nerespektuje pravidla o psaní přímé řeči, nepoužívá uvozovky. (V některých vydáních však editoři nerespektují Vančurovu interpunkci a uvozovky do textu dodali.) Autor se nepoužíváním uvozovek snažil o zdůraznění úlohy vypravěče, text koncipoval jako plynulý proud vyprávění, přestože je zjevně protkán mnohými dialogy. Mnohem více než na rozlišování jednotlivých promluv nebo charakteristice postav Vančurovi záleželo na zvláštnosti řeči autorské. Ta je plná laskavého humoru, text je lexikálně velmi bohatý, najdeme množství archaismů )jest, počínati) i knižních obratů, jazyk je inspirován humanistickou češtinou, oživuje slova dávno zapomenutá (maně = náhodně, bezděčně, mimoděk). Velmi časté je použití přechodníků (viz úkol č. 3). Najdeme i neobvyklé metafory (nebeská báň)

Autor používá přechodníky poměrně často. Slouží mu ke kondenzaci větné stavby – přechodníková polovětná konstrukce je kompaktnější než použití souvětí s vedlejší větou. Přechodníky dnes považujeme za zastaralý slovesný tvar. Rozlišujeme přechodník přítomný, který se tvoří od přítomného kmene sloves nedokonavých pomocí koncovek -a, -ouc, -ouce/- e, -íc, -íce, a přechodník minulý, který se tvoří od minulého kmene sloves dokonavých pomocí koncovek -0, -ši,-še/-v, -vši, -vše. V ukázce najdeme tyto příklady přechodníku přítomného: „Důra znamenaje“, „odvraceje se“, „řka“, „dívaje se“ Dále je zde příklad přechodníku minulého: „dozpívav“

Typy promluv

III. část

Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku (motivy výňatku ad.)

Tropy a figury v díle