19. Vladislav Vančura - Rozmarné léto

inverze- neobvyklý slovosled…, jenž maje jazyk ven vyplazen

archaismy- řka, jal, maje, řkouce, usedaje,jest

metafora - nečistý hmyz, sloupec téměř neúplatný sotva se pohnul

Literárně-historický kontext

Kontext autorovy tvorby

• knihu napsal v roce 1926 na začátku své tvorby, patří k drobnější próze, kterou Vančura napsal

• Vladislav Vančura byl původním povoláním lékař. Zajímal se o kulturu. Byl členem a prvním předsedou Devětsilu (seskupení českých avantgardních umělců založené 1920 v Praze), od roku 1920 publikoval v mnoha časopisech (Červen, Kmen, Host), působil i jako divadelní kritik. Za druhé světové války, po atentátu na Heydricha, byl popraven. Před novelou Rozmarné léto (1926) napsal romány Pekař Jan Marhoul (1924) a Pole orná a válečná (1925). V roce 1931 napsal baladický příběh Markéta Lazarová (1931), román Útěk do Budína (1932) či Konec starých časů (1934). Během druhé světové války napsal dva díly ze zamýšlených šesti knih o dějinách českých Obrazy z dějin národa českého (slavná je například kapitola O Kosmovi). Psal též povídky, knihy pro děti (Kubula a Kuba Kubikula) či dramata (Jezero Ukereve, Alchymista). Režíroval i několik českých filmů (Před maturitou, Naši furianti).

• Pekař Jan Marhoul - první V. román, osudy dobrotivého pekaře, který dává na dluh, až zkrachuje

• Markéta Lazarová – historický román z období středověku, láska Markéty (dcery lupiče Lazara) k rváči Mikulášovi (z nepřátelské rodiny Kozlíků)

• Konec starých časů – román, jež se odehrává po 1.světové válce. Na zámek Kratochvíle je dosazen neurozený správce Stoklasa. Jednoho den přijíždí do společnosti na zámek údajný ruský kníže A. N. Megalrogov se svým sluhou Váňou. Jeho aristokratické způsoby a původ jsou právě symbolem starých časů.

• Obrazy z dějin národu českého – 3 díly, 3. je nedokončený - původně více autorů, nakonec psal Vančura sám

Literární/obecně kulturní kontext

• tematicky podobné dílo -Zdeněk Jirotka – Saturnin: humoristicky laděný příběh odehrávající se během léta

• Poetismus = jediný avantgardní mezinárodně uznávaný umělecký směr českého původu vytvořen r. 1924, skončil po r. 1930, kdy autoři přešli k surrealismu

• autoři: Karel Teige (stať Poetismus), Vítězslav Nezval (stať Papoušek na motocyklu), ovlivnění tvorbou G. Apollinaira, inspirace dadaismem = umění bavit se a žít, tvůrčí metodou je hra, řada volných asociací, rozpustilost, parodie, zlehčování, exotické motivy, cestování, lidová zábava (cirkus, pouť), velkoměsto, asonance = shoda samohlásek na konci veršů, bez ohledu na souhlásky, snaha být zcela apolitický, „umění života, je uměním žít a užívat“

• Vítězslav Nezval (1900–1958),byl český básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu, roku 1922 vstoupil do Devětsilu, spolu s Karlem Teigem, zde se podílel na založení poetismu, Pantomima - jeho první poetická sbírka, jedna ze základních knih poetismu, Podivuhodný kouzelník - báseň, klíčové dílo českého poetismu, tajuplný kouzelník, Akrobat, Edison, Manon Lescaut - drama, přeložil a veršoval, považováno za lepší než originál

• Jaroslav Seifert (1901–1986), k poetismu řadíme sbírky: Na vlnách TSF – motivy bezdrátového telegrafu, moderní civilizace

• Konstantin Biebl (1898–1951), proletářská lit. → poetismus → surrealismus, Nový Ikaros – čtyřdílná báseň, míšení dojmů – subjektivní, zážitky z války, současný svět

• Imaginativní próza:zástupci jsou Karel Schulz a Karel Konrád, ale pouze částí své tvorby jediným ryzím představitelem tohoto proudu je právě Vladislav Vančura