7. Ladislav Fuks - Spalovač mrtvol

Vysvětlení názvu díla : Název vyvozuji z profese hlavní postavy této knihy

Autorský postoj: autor se dívá kriticky na vliv ideologie na vnitřní mravní svět

Literární druh a žánr

Druh: próza

Žánr: groteskní hororová novela

II. část

Vypravěč: er- forma, nezasahuje dod děje, pouze vypráví, co se děje

Postavy: postavy působí uměle a nepřirozeně - připomínají voskové figuríny

Pan Kopfrkingl - obětavý zaměstnanec, vzorný otec, důsledný, stará se řádně o rodinu a výchovu dětí, postupně se mění v udavače a vraha, lehce manipulovatelný, sklony k fašismu, okázalý nekuřák a abstinent, jmenuje se Karl, nechává si říkat Roman

Marie - nazývají ji Lakmé, poloviční Židovka, tichá, nevýrazná, bojácná, hodná

Zina - dcera 16, nadaná klavíristka

Milivoj - syn 13, šikanovaný, toulavý

Willim Reinke – kamarád pana Kopfrkingla, stoupenec fašizmu, přemluví Kopfrkingla aby se přidal ke straně, čistokrevný němec, egoista, Věta - určitě v sobě najdeš kapku německé krve - okamžik změny

Další postavy: pan Strauss (obchodní cestující), Rubinstein, pan Dvořák(pracovník krematoria), Janáček (přítel Ziny), doktor Bettelheim, zaměstnanci – Lišková, Zajíc, Fenek, Beran (odpovídá autorovu rovnocennému chápání lidí a zvířat), Wagner (mrtvý příslušník SS, ke kterému položil Miliho)

Vyprávěcí způsoby (jazyk)

Hranice mezi realitou a fikcí je záměrně rozostřována a zpochybňována, motivaci některých Kopfrkinglivých činů, odbočky od hlavní dějové linie omezeny na minimum, striktně spisovný včetně přímé řeči, časté opakování variací jedné a té samé věty, časté opakování variací jedné a skoro té samé věty

Jednou z nejčastějších neverbálních akcí, jež se ve Spalovači vyskytují, jsou prostředky neverbální komunikace, především zrakový kontakt, gestikulace, mimika (zejména úsměvy) a dotyky. Kopfrkingl pozoruje věci a lidi kolem sebe a jeho nejtypičtější reakcí na ně je úsměv [„‘Víte, pane Strauss,‘ usmál se pan Kopfrkingl a pohlédl teď na vedlejší strom“; „‘Mili, pane Strauss, sladkosti jí rád,‘ usmál se pan Kopfrkingl a opět pohlédl na cedulku s reklamou Josefy Boučkové na vedlejším stromě“ . Z těchto dvou ukázek je patrné, že Kopfrkinglův pohled často směřuje jinam, než na jeho konverzační partnery.

Později zrakový kontakt a úsměv nabývají skrytého, dvojznačného významu. Poté, co je Kopfrkingl Willim přesvědčen, že i jeho žena je židovka, se jeho pohled změní z láskyplného na odsuzující. Ve dvanácté kapitole, když se rodina vypraví na výlet na petřínskou rozhlednu, Kopfrkingl mnohokrát pronese narážku na židy a židovství a pokaždé se přitom významně podívá na Lakmé.

Většina děje novely je realizována pomocí mluvení, v knize najdeme mnoho Kopfrkinglových monologických pasáží (častá je i samomluva), dialog je zřídkavý. Mužova řeč občas připomíná projev (pasáže, kde mluví o „dobrém lidském státě“)