1789

(5. přednáška)

SOKRATES (469 – 399)

• Byl popraven; musel vypít číši bolehlavu – odsouzen nejspíš z politických důvodů

• Prý kazil mládež a zaváděl nová božstva

• Platónovo dílo – Obrana Sokrata

SOKRATOVY TEZE:

• „Vím, že nic nevím.“ (není přesná)

• „Poznej sám sebe.“

• Sokratovská rovnice: vědění = ctnost

• ctnost = blaženost

• Kdo má znalost je ctnostný a ta ho činí blaženým

• „Nikdo nečiní zlo úmyslně. Nevědění je zlo. Vědění je dobro.“

• „VÍM, ŽE NIC NEVÍM.“ = věštírna ho označila za nejmoudřejšího z Řeků – zkoumal proč. V ulicích se vyptával lidí odborníků; využívá metodu vyvracení (elmentos) – metoda jen u něj: začne rozhovor s někým, kdo vysloví nějaký názor; ten poté musí se vším souhlasit = potom je v rozporu se vším co řekl

• Odsouhlasím, že se mýlím; chtěl dojít k pravdě, ale ta není nikdy 100%

• Sokrates nám totiž nikdy neřekne dogmatickou pravdu = Sokrates je pravý demokrat

• Všechny hovory končí stejně = všechno každému vyvrátil. = Sokrates dopředu ví, že neví (proto je moudrý) = ostatní k tomu musí dovést

• Něco bychom ale vždycky měli vědět = „POZNEJ SÁM SEBE.“; buď ve shodě sám se sebou (pokud nejsme, je to nejhorší)

• Řekové potřebují druhého, aby sebe poznali = forma dialogu; Dialogická metoda

• Pokus o negativní definici – Co děláme, když se nepoznáváme… Přeceňujeme se, Když jsme: Bohatší než jsme, krásnější než jsme, chytřejší než jsme. = TEZE

• Sami se neznáme, ale myslíme, že jo = Nadhodnocování

• Často si v sobě zafixujeme předsudky

• Každý máme svou pravdu a o té si myslíme, že je pro nás nejlepší (i když např. jednáme špatně) = děláme to, co chceme a co je pro nás nejlepší == Sokratovská shoda co si myslím, a co dělám.

• Sokratovské nevědění: Stále zjišťujeme, kdo vlastně jsme (Podle Huma my nejsme)

• Každý je ve své realitě = děláme to, co chce doba

• Sokrates ale ukazuje, že se člověk může překročit.

KAŽDÝ ALE MÁ NĚJAKOU ZNALOST!

• Ctnost = zdatnost (aneté)

• Sokratova otázka: existuje vědění, které bude znamenat, že jsme dobrý člověk?

• Lidé se nezabývají mravností a etičností

• Ctnost se nedá naučit, ale poté přiznal, že se naučit dají.

• Hlavní ctnosti pro Sokrata: ZBOŽNOST, STATEČNOST (andrea), SPRAVEDLNOST, MOUDROST (Rozvážnost x Sofia – moudrost akademická)

• Pokud máme jednu ctnost, máme i ostatní

• Jde mu o společensko-politické morální hodnocení ==Paradox jednoty ctnosti

• Sokratovská teorie dostatečnosti ctnosti: možnosti jak spojit ctnost s blažeností

• Ctnost je dobro samo o sobě, ale my ji můžeme volit z různých důvodů

• Jsem ctnostný = jsem i blažený

• Teorie stoiků: ctnost je blaženost = stoický mudrc je blažený i na mučidlech

• Sokrates je někde mezi tím = dostatečnost ctnosti k tomu, abychom byli blažení – tzv. ctnostné blažení (možnosti: 1. Ctnost je jen nástroj; 2. Ctnost je dobro, ale ne moc blaženost, 3. Ctnost je blaženost.)

• Sokrates hledá způsob, jak zapojit dobro

• Podmínka dobra, aby byl člověk ctnostný, ale není to absolutní dobro

• „Jobovky“ – rozhodnout mezi menším a větším zlem; i když si člověk vybere menší zlo, je na 99% šťastný a to je dostačující

• Sokrates dává sázku na ctnost; ctnost je suverénní – suverenita u něj znamená, že dá přednost mravnému před nemravným.

• Aristoteles Sokratovu tezi kritizuje, nechce ji ani pochopit.

• Sokrates nedělá vědomě sobě sám něco zlého – díky toho co si myslíme, jednáme

• Kdyby člověk zjistil, že mu bude líp, když nebude např. krást, přestane to dělat = musí si to zažít a uvědomit

• Lidé si o sobě myslí, že ví, ale neví

• Vědět pravdu je zlo. Vědět, že ji nevím, vede k toleranci, k víře.

• Sokratovi stačilo vědění, aby něco uměl a všemu odolal.

• Jeho manželkou byla Xantipa; neměl rád nespravedlnost (Přátelům se má pomáhat a nepřátelům škodit = ale ne podle Sokrata!)

• Dobrý člověk může jednat jenom dobře = nemáme škodit ani nepřátelům