1789

6KOŘENY EVROPSKÉHO MYŠLENÍ A KULTURY 2

(1. přednáška)

PLATON

• Platonovo podobenství o jeskyni = v jeho nejznámějším díle Ústava

• máme jeskyni s východem, kde jsou připoutaní tři zajatci čelem ke stěně; dívají se na zeď a sledují pouze stíny vrhané ohněm (hliněné sošky)

• na stěně je promítán celý náš svět, jak ho vlastně vnímáme

• pro uvězněné lidi stíny představují jedinou skutečnost, kterou jsou schopni vnímat

• když je jeden vězeň uvolněn, vyjde ven z jeskyně a vidí slunce; musí si zvykat na světlo; uvidí oheň a zřítí se mu předešlé pravdy, kterým věřil

• naznačení rozdílu mezi filosofií a ostatním i vědami

• Vyjití ven z jeskyně a zpozorování skutečného světa je prohlédnutí do pravdy (pro Platona je nejdůležitější ideou slunce; idea dobra)

• Člověk je zahleděn do světa, ale má povinnost vrátit se a mluvit o filosofii

• Návrat do jeskyně je kostrbatý, ale vězeň musí ostatním sdělit pravdu o skutečném světě; povinnost filosofa; vnímá skutečnost, ne jako ostatní, kteří vnímají jen stíny = lidé se bojí pohledět pravdě do očí

• Pro Platona je důležitá při poznávání souvztažnost = jak předmět poznávám, čím ho poznávám apod.…

• Máme 4 souvztažné principy:

• Smyslově vnímáme a myslíme; svět jevů, vnímání a svět myšlenkový

AD = zajatec se dívá na stíny v jeskyni; oblast kde dospíváme k pravdě dohadováním = AISTHESIS (princip souvztažnosti = stíny rozeznávám dohadováním; EIKASIA = dohadování)

AC = svět jeskyně (AISTÉ); předměty, kterým rozumím díky smyslového vnímání = vymezuje oblast DOXA (svět mínění)

DC = PISTIS; poznávání skrze víru (princip souvztažnosti = věc poznávám skrze víru)

CD = poznáváme rozumem; ALETHEA; pravda mimo jeskyni

EC = myšlenkové předměty; NOETA

AB = kosmos

CE = pevné poznání; oblast NOETE; poznáváme geometrické obrazce; objekty matematiky

EB = oblast filozofování (dialektika = poznávání ideje) – EPISTÉMÉ= ideu poznáváme rozumem

CB = vědění; EPISTÉMÉ

• Idea je vždy jediná, dokonalá, věčná, nehybná; ve světě AISTÉ je vše nedokonalé; věčné předobrazy věcí

• Ideje jsou základem, musíme je znát; přijímáme to, co je evidentní

• Další spisy: spis Faidon (ryba ve vodě, která se potápí a vidí slunce)

(2. PŘEDNÁŠKA)

Søren Kierkegaard (1813 – 1855)

• Dánský filozof; porovnávání filozofie x náboženství

• G. Vlastos:

• interpret Sokratovy filozofie; současný americký badatel

• pro Sokrata byla ironie součástí tzv. sokratovské strategie; ironizování jeho spolupracovníků

• slovní obrat; říkáme něco jiného než to co je ve skutečnosti

• může to mít různé důvody: vtip, narážka, výtka, kritika

• ironie často zůstává hádankou, nevíme, proč byla vyslovena; podstatný znak – to co popisuji je jinak, než to je, nejedná se o klam

• v Řecku před Římany: ejronea (ironie) = klam; Sofisté klamou, Sokrates nikoli

• věděli, že ironie není pouze klam (ironikové nás chtějí nachytat) + fabulace – neklamavé momenty

• Sokrates – jeho ironie byla neklamavá; komplexní ironie podle Vlastose; u Sokrata byla dvousečná (něco ví a něco neví)

• Historka o Sokratovi a Alkibiadovi (Platonovy spisy) = filosofie není obchod, Sokratovské ovládání tělesných tužeb, spousta ironických vět

• U Sokrata je ironie vždy spojena se sázkou (pozná to? Nepozná?); pokud na věci nepřijdeme sami, nepoznáme je; musíme mít vlastní názor; zkouška, zdali ironii někdo prohlédne

• Má filosofickou hodnotu; pozitivní závěry