distancnioporafinancepodniku

g) u dluhopisů znějících na jméno i jméno jejich prvního majitele,

h) datum vydání dluhopisů a otisk podpisů představitelů emitenta,

i) údaj o rozhodnutí Komise pro cenné papíry o povolení vydání dluhopisů, s výjimkou případů, kdy se povolení nevyžaduje.

Text dluhopisu může obsahovat další vymezení práv a povinností. Dluhopisy znějí na doručitele nebo na jméno. Emitent nebo osoba jím pověřená vede seznam majitelů dluhopisů znějících na jméno. K převodu práv z dluhopisů znějících na doručitele dochází jejich předáním.

Práva z dluhopisů se promlčují uplynutím deseti let ode dne jejich splatnosti. Pokud investor dluhopis ztratí nebo zničí, nastává tzv. umoření, které se řídí zákonem č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

Za dluhopisy lze považovat:

• státní obligace, státní půjčky, pokladniční poukázky (dlužníkem je stát);

• podnikové obligace,

• depozitní certifikáty zvané též vkladové či bankovní certifikáty nebo vkladní listy (dlužníkem je podnik, banka, spořitelna nebo jiná hospodářská organizace);

• zvláštním případem jsou zaměstnanecké obligace (zaměstnanci jsou věřiteli, podnik je dlužníkem); obchodovatelnost zaměstnaneckých obligací je zpravidla omezena;

• komunální obligace, komunální půjčky (dlužníkem je místní zastupitelstvo – obec);

• hypotéční či jiné zástavní listy (dlužníkem je banka nebo spořitelna, která hypotéční zástavní listy vydává a získává jeho prodejem peníze, přičemž zástavní listy jsou kryty hypotékami na ty nemovitosti, jejichž majitelé získali od banky úvěr).

Uvedené druhy dluhopisů se vydávají ve větších množstvích (více než 1 kus a v sériích) a zpravidla předepsaným technickým způsobem tisku, podobně jako ceniny (kolky, známky).

Zvláštním druhem dluhopisu je i směnka, která rovněž vyjadřuje závazek dlužníka vůči věřiteli, nevydává se ve velkých množstvích a sériích a je zcela individuální pro každý druh půjčky. Operace se směnkami se řídí v ČR zákonem směnečným a šekovým č. 191/1950 Sb.

Nejrozšířenější formou dluhopisu jsou obligace. Obligace jsou cenné papíry, které vyjadřují dlužnický závazek emitenta vůči majiteli obligace (věřiteli). Emitent získává zdroje financování tím že prodá obligace na kapitálovém trhu. Majitelé jejich koupí dlouhodobě uloží kapitál s cílem získat úrokový výnos. Každá emise obligací musí být registrovaná a povolená kompetentním orgánem.

Členění obligací

Podle způsobu ručení rozlišujeme :

• obligace nezaručené – zárukou jejich splatnosti je celkové postavení emitenta na trhu

• obligace zaručené konkrétním majetkem (nemovitosti, cenné papíry) event. zaručené jistým právním subjektem – garantem.