distancnioporafinancepodniku

Z výše uvedeného vyplývá, že oblasti dlouhodobého i krátkodobého rozhodování jsou do jisté míry propojeny a na nízké rozlišovací úrovni dokonce splývají.

Je tedy vhodné, najít takové prostředky, které by na nízké rozlišovací úrovni dovolily v nejobecnější rovině rozhodnout o efektivnosti výroků a výrob. Tím prostředkem je analýza bodu zvratu, tzv. BEP analýza.

Na operativní úrovni finančních rozhodovacích procesů mají z hlediska jejich aplikovatelnosti zcela výjimečný význam hodnocení efektivnosti investic a kalkulace nákladů.

Pro potřeby finančního rozhodování je nutné vytvořit systém vnitropodnikového výkaznictví pro operativní sledování a vyhodnocování efektivity výroby na straně jedné a potřeby finančního krytí na straně druhé. Pro tyto účely bývá zpravidla v rámci informačního systému podniku zpracováván operativní finanční plán na základě potřeb finančního krytí ve výši a čase.

Operativní finanční plán vychází z údajů v minulosti. Úkolem finančního manažera je předpovídat na základě analýzy minulého vývoje budoucí zdroje a užití hotovosti. Vyplývá z toho nutnost sladění výdajové a příjmové složky – tzn. nalezení optimální doby splatnosti pro jednotlivé položky finančního plánu, případně řešení finanční nedostatečnosti krátkodobým úvěrem.

Při přípravě finančního rozhodování a plánování výdajů spojených s náklady společnosti je vhodné výdaje rozdělit dle způsobu užití :

Pro tvorbu krátkodobého finančního plánu je vhodné pro zjednodušení rozdělit náklady na :

• fixní (stálé periodické platby)

• variabilní (náklady, jejichž objem souvisí s výší výroby)

V této souvislosti se často pro stanovení efektivity konstruuje tzv. bod zvratu

Při plánování příjmů z tržeb je třeba si uvědomit, že výkaz zisků a ztrát je pouhým zaznamenáním tržeb při prodeji, nikoliv přijetí platby od zákazníka. Představme si, co se stane, když společnost prodá své zboží na úvěr. Zisk bude realizován v momentu prodeje, ale příjmy – platby až po splacení úvěru. Hotovost se mění na zásoby surovin, ty na zásoby hotových výrobků, ze kterých vzniká pohledávka a posléze opět hotovost.

Hotovost --- suroviny --- hotové výrobky --- hotovost.

Z výše uvedeného schématu lze odvodit značnou provázanost jednotlivých složek pracovního kapitálu a při finančním plánování je třeba tuto skutečnost vzít v úvahu. Jednotlivé složky pracovního kapitálu mají různou likviditu – nelze platit zásobami surovin nebo pohledávkou – pouze hotovostí.

Obecně lze při sledování výše zásob surovin zvolit různé strategie řízení výše zásob surovin, uplatňuje se metoda „červené linky“ a metoda „dvou zásobníků“ Model prof. W. Baumola si klade za cíl optimalizovat celkové náklady na řízení zásob. Celkové náklady se podle něj skládají z objednacích nákladů a ze skladovacích nákladů.