distancnioporafinancepodniku

Srovnání ARR a PB

• ARR je tvrdší kritérium

• PB lépe vystihuje charakter podnikání (podnik jako stroj na peníze)

Dynamické metody

Jsou realističtější než metody statické a to proto, že pracují s uvážením časové hodnoty peněz.

Čistá současná hodnota NPV = Net Present Value

vyjadřuje rozdíl mezi současnou (diskontovanou) hodnotou ročních peněžních příjmů (cash flow z investice) a kapitálovými výdaji, v případě delší doby výstavby též diskontovanými.

O kritériu NPV se nejčastěji hovoří jako o kritériu kapitalizované hodnoty. V zásadě jde o součet diskontovaných hodnot cash flow, zde označovaných jako PV), což je proces, který je ekvivalentní odečítání úroků z výchozí částky – sumy investic do projektů (Σ INV).

Ekonomická interpretace je jednoduchá, jde o reálný výnos z projektu po n letech životnosti.

Výpočet současné hodnoty :

NPV = Σ PVn ≥ 0 = MAX

NPV = CF 1 /(1 + i) + CF 2 / (1 + i)² + CF 3 / (1 + i)³ + …….. = 0

kde:

CF = cash flow přísl.roku

1 + i = diskontní sazba (úroková míra)

Při hodnocení investičních variant se používá index čisté hodnoty :

I = NPV / KV

kde:

I = index čisté hodnoty

KV = Kapitálové výdaje

Vnitřní výnosové procento IRR =Internal Rate of Return

je taková úroková míra, při níž se současná hodnota cash flow z investice rovná hodnotě kapitálových výdajů. Je to diskontní sazba, při níž se čistá hodnota investičního projektu rovná nule, nebo-li jde o takovou cenu kapitálu, pro kterou je NPV = 0.

Při této metodě se hledá úroková míra, která odpovídá uvedenému požadavku.

IRR = r => NPV = 0

Srovnání NPV a IRR

Při jisté míře zjednodušení lze tvrdit, že obě metodiky dají pro srovnatelné projekty srovnatelné výsledky. Vypovídací schopnost obou metod ale stejná není. To vyplývá ze situací, kdy pro danou cenu kapitálu budou mít dva projekty stejnou hodnotu NPV a pak bude nutno rozlišit projekty podle IRR a naopak. Obecně platí, že kritérium NPV má vyšší vypovídací schopnost než IRR, které pracuje vlastně pouze s jedinou hodnotou ceny kapitálu. Přesto je zejména v USA rozhodování podle tohoto kritéria podnikatelskými kruhy preferováno.

Vnitřní míra výnosnosti vyjadřuje nejvyšší přípustné úrokové zatížení příslušného projektu.

.

Průměrná míra výnosu a náklady alternativních příležitostí

Rozhodnutí o projektu v podniku je také rozhodnutím finančním. Aby bylo možné uskutečnit určitý záměr, je třeba k tomu vynaložit určité zdroje, je tedy nutné je finančně pokrýt. Projekt přijímáme proto, abychom z něj měli nějaký prospěch, výnos. Když hovoříme o míře výnosu, máme na mysli zpravidla poměr mezi přírůstkem zisku, který má realizace projektu přinést a množstvím kapitálu, který je potřeba k realizaci. Dobrý podnikatel má vždy v zásobě větší počet možných projektů nebo variant řešení určitého problému. Protože kapitál, který je k dispozici, není nikdy omezený, je nutno zvolit projekt nejvýhodnější, od kterého očekáváme největší přírůstek zisku. Vložíme-li při omezenosti zdrojů kapitálu kapitál do projektu A, vzdáváme se možnosti vložit jej do projektu B nebo C, vzdáváme se tedy možného výnosu z těchto projektů. Při rozhodování musíme tedy do nákladů projektu A zahrnout i možný výnos nejbližšího méně výnosného projektu (např.B), kterého jsme se vzdali. Označujeme pojmem náklad alternativních příležitostí (opportunity cost).