Seminarni-prace-profesni-denikZS

Ostravská univerzita v Ostravě

Pedagogická fakulta

Katedra preprimární a primární pedagogiky

Seminární práce

PROFESNÍ DENÍK

Karolína Kahánková Základy profesní komunikace

D17226 KPA/5PPK1

ZS 2017

Obsah

Úvod

Cílem této práce bude vytvoření profesního deníku, který bude obsahovat mé osobnostní předpoklady pro profesi učitele. Budu zde používat sebereflexi a sebehodnocení jednotlivých komunikačních situací.

Obsahem této seminární práce bude 33 komunikačních situací, kterých jsem byla přímým účastníkem, či jsem byla jejich pozorovatelem.

Práce bude rozčleněna po týdnech a každý týden vám představím 3 nejzajímavější komunikační situace, které se mi staly. Poté provedu sebereflexi a sebehodnocení mě, jako účastníka komunikace.

Říká se, že „Kdo zná druhé, je chytrý. Kdo zná sebe, je moudrý,“ říká Lao-C‘. „Poznej sebe sama!“ hlásal prý nápis na delfské svatyni boha Apollóna. Otázky, které kladl Sokrates svým žákům, měly vést k sebezpytování nejen je. Nepochybně prohlubovaly i sebepoznání věhlasného filosofa. V neustálých otázkách spočíval základ sokratovské moudrosti.Ch.Harvey píše: „Máme-li motivovat ostatní, musíme nejdříve rozumět sami sobě.“ (Štěpaník, 2003). A tohle je podle mě nejdůležitější v pedagogické profesi. Znát dobře nejen druhé lidi (jak se k nim chovat, jak s nimi komunikovat), ale hlavně porozumět vlastnímu JÁ.

Sama o sobě si myslím, že jsem temperamentový typ sangvinik, protože se dokážu dobře přizpůsobit ostatním a vše mám rychle hotové. Naopak mám problém se dlouhodobě soustředit v rutinní činnosti. Na druhou stranu si myslím, že mám hodně vlastností melancholika, jelikož jsem vnímavá a ematická.

Jelikož mám vystudovanou Střední pedagogickou školu, myslím si, že základy profesní komunikace již mám. To neznamená, že není co vylepšovat. Vždy se je v čem zdokonalovat. Obzvláště, bavíme-li se o pedagogické profesi. Dle mého názoru je dobrým učitelem ten, kdo dovede dětem nejen naslouchat, ale také s nimi správně komunikovat.

Když jsem v roli učitele, snažím se, aby to, co chci dětem předat bylo jasné a srozumitelné. Snažím se využívat jak verbální i neverbální komunikaci, tak hlavně komunikaci paraverbální, která můj výklad krásně doplní a děti mohou lépe porozumět obsahu. Dle mého názoru je tato komunikace jednou z nejdůležitějších, protože kdybych já, jako učitelka mluvila stále stejnou hlasitostí či stejným tempem řeči, výklad by nebyl poutavý.

Já jako budoucí učitelka 1. stupně Základní školy, budu chtít využívat komunikaci jak bezprostřední, tak tu zprostředkovanou např. pomocí školního e-mailu, který už je v dnešní době velkou pomocí a usnadnění práce nejen učitelů.

Při komunikaci s dětmi se snažím nepoužívat žádné komunikační fauly. Neskáču dětem do řeči, i když je někdy velmi obtížné vyslechnout jejich dlouhý požadavek a nepoužívám ironii, protože ne všechny děti by ji musely pochopit. Základem při komunikaci s žáky je vybrat si správný komunikační styl, s čím mívám občas problém. Často se mi stává že z asymetrii mezi mnou a žáky sklouznu k symetrii, čímž ztrácím u mnoha žáků respekt. U dětí předškolního věku se snažím dbát na základy konvenčního stylu (dítě by mělo umět pozdravit či poděkovat) a aby se učili používat styl operativní např. při komunikaci v obchodě.