Seminarni-prace-profesni-denikZS

Tato komunikace mě v závěru velmi pobavila. Jak ty jsou vynalézavé. Přiznám se, že když mi Anička řekla, že jí bolí hlava nevěděla jsem, zda jí také posadit či ji nechat plavat dál. Nakonec se ale sama prozradila, že se z plavání chce jenom ulít a vše skončilo dobře.

Aničce jsem se snažila aktivně naslouchat a pomocí cílených otázek jsem se pokusila zjistit, zda si vymýšlí, či je jí opravdu špatně a pro jistotu ji posadit.

Komunikační situace č. 2 –Návštěva paní vychovatelky

V sobotu jsem se rozhodla navštívit mojí paní vychovatelku z internátu ze střední školy. Dlouho jsme se neviděly, a tak jsme si toho měly hodně co vyprávět. Paní vychovatelka vyprávěla o tom jak se má, co dělá a společně jsme vzpomínaly na internát, kde jsme společně strávily krásné chvíle, na které rády vzpomínáme.

Dostaly jsme se také k rozhovoru o ředitelce internátu a její věrné kamarádce, kterou jsme moc neměly v oblibě a paní vychovatelka začala o tom, že mi musí říct úžasný drb!

• VYCHOVATELKA: „Káji, představ si, co mi říkala Marťa, jak za mnou byla na návštěvě.“ A začala se smát.

• JÁ: „Nevím, dlouho jsme se spolu nebavily.“

• VYCHOVATELKA: „Marťa, když byla na přijímačkách na VŠ, potkala tam Rudolfovou a Solichovou. Velmi se divila, co tam ty dvě pohledávají a když v tom Rudolfová, ředitelka internátu za ní přijde a říká jí, že by si při tom studium mohly pomáhat, když se znají z dřívějších let. Martinka se hned začala smát a odpověděla, že to určitě ne, otočila se a odešla.“ paní vychovatelka se začala smát ještě víc.

• JÁ: „A co ty dvě dělají na dálkovém studiu učitelství prvního stupně? To se chtějí dále vzdělávat?“ dívala jsem se nechápavě na paní vychovatelku.

• VYCHOVATELKA: „Kájinko, on bude problém nejspíše tam, že ředitelka Rudolfová nemá vzdělání na to být vychovatelkou. Má pouze právo učit na technické škole odborné předměty. Internát jí jen pomáhá se dostat na vyšší pozici.“ Usmívala se.

• JÁ: „Aha, tak nejen, že je blbá a snaží se nad všechny povyšovat, ona také nemá vzdělání.“ smála jsem se.

• VYCHOVATELKA: „Ano, ano Káji, je to přesně tak, jak já jsem ráda, že už jsme v důchodu a nemusím tam pracovat.“ Řekla spokojeně.

I přesto, že mě tato komunikace velmi pobavila, nevím, jestli jsem se zachovala správně. Dle mého názoru asi nebylo vhodné „urážet“ její bývalou nadřízenou, i když ji ani paní vychovatelka nemá ráda. Potom jsem možná litovala toho, že jsem neodpověděla něco jiného, než že je blbá. Mohla jsem přece použít nějaké lepší synonymum.

Paní vychovatelce naštěstí nevadilo, že jsem se takto zachovala a společně jsme se tomu zasmály. Snažila jsem se jí aktivně poslouchat a dále rozvádět naší dyadickou komunikaci. V komunikaci intrapersonální jsem si ale nadávala, že jsem hloupá, že jsem řekla něco takového o mojí bývalé ředitelce v domově mládeže. Pro příště se budu snažit mluvit o lidech mi nadřízených slušně a nedávat najevo svoje názory, když jsou až takto drsné.