Seminarni-prace-profesni-denikZS

Po chvíli jsem na to už neměla nervy a pána jsem slušně odmítla.

• JÁ: „Já se moc omlouvám, ale budu si muset jít do kuchyně chystat věci na zítra.“ Bála jsem se že ani takto se ho nezbavím.

• PÁN: „Dobře, zaplatím vám.“

Při tomto rozhovoru jsem byla docela nervózní, protože jsem s pánem nechtěla už nadále trávit čas a poslouchat jeho oblíbené písničky. Ano, některé písničky jsem znala a líbily se mi, ale i přes to všechno jsem chtěla mít svůj klid. Za nevýhodu považuji to, že jsem nevěděla, jak se pána mám slušně zbavit. Nakonec jsem z toho vybruslila snad dobře a natolik slušně, že to pánovi nepřišlo podezřelé a nijak se neurazil.

Domnívám se, že v tomto případě se jednalo o konverzační komunikační styl, protože jsme vedli diskuzi a bavili se na určité téma. Obáváme se, že při rozhovoru při poslechu písní, jsem často sklouzávala k asertivní technice, která se jmenuje zaseknutá gramofonová deska, protože když se mě pán zeptal, zda písničku znám, velmi často jsem odpověděla: „Ne, ale je pěkná.“, „Ne, ale doma si ji pustím.“,…

Pán velmi měl velmi často tzv. „napřažený bodající prst“, kterým se mi snažil ukazovat různé písničky či situace, ale podle mě tento projev řeči těla je vnímán velmi negativně, protože je to znakem jakési nadřazenosti či agrese.

Komunikační situace č. 2 – Připojila jsem se do komunikace o aqa aerobiku

Ve středu jsem byla jako vždy v dámské posilovně a v šatně jsem zaslechla komunikace dvou žen a ta mě zaujala natolik, že jsem se rozhodla do rozhovoru zapojit také.

Dvě paní středního věku, se bavily o tom, kdy bývá na našem plaveckém bazéně aqa aerobic, který by rády navštěvovaly. Jedna paní věda přesný čas, protože tento vedený trénink pravidelně navštěvuje a druhá si nechala poradit.

Poté se dostaly k tomu, že to bývá ve čtvrtek a vždy to bývalo v pondělí a nevěděly proč je tato velká změna. Rozhodla jsem se tedy zapojit do komunikace:

• JÁ: „Chcete vědět proč to tak je? Já jsem zaměstnaná tady na bazéně“.

• PANÍ Č.1: „No?“ dívala se na mě s velkým zájmem.

• JÁ: „Je to z toho důvodu, že tento rok, je strašně hodně plaveckých tréninků, tak se nevědělo, kdy ten aerobik bude.“ Při komunikaci jsem byla taková nesvá, bála jsem se, že se mě zaptají na něco, na co nebudu znát odpověď.

• PANÍ Č.1: „A chodí hodně dětí teď plavat?“ usmála se.

• JÁ: „Docela ano, spíš hodně menších dětí, které přihlásí jejich rodiče“.

• PANÍ Č.2: „Vy jste říkala slečno, že jste zaměstnaná na bazéně. Co tam děláte?“ dívala se na mě stylem, jako že jí připadám moc mladá.

• JÁ: „Já trénuju děti v plavání a příležitostně vypomáhám nahoře v baru.“

• PANÍ Č.2: „Ježiš to je krásná práce!“ celá se rozzářila a byla nadšená tím, co dělám.

• JÁ: „Děkuji.“ Raději jsem komunikaci opustila a šla domů, protože jsem se při ní cítila zvláštně, že vlastně povídám něco takového ženám, které vůbec neznám.