Seminarni-prace-profesni-denikZS

Mohla bych si příště dávat více pozor na svou neverbální komunikaci a více se hlídat. Protože lidé kolem mě cítí nejen to, co jim říkám, ale hlavně to, jak na mě působím. S tím bych mohla mít poté problém např. s rodiči mých žáků.

Komunikační situace č. 3 – Volební komise

Od pátku do soboty jsem seděla ve volební komisi. Práce je to dobrá. Nemusíte skoro nic dělat, většinu času se spíš nudíte. Proto je vždy dobré, když přijde někdo, kdo vám zvedne náladu a trošku vás pobaví.

• PÁN: „Dobrý den, já jsem nepřišel volit, ale přišel jsem vám něco nabídnout!“ Byl celý vysmátý a vytahoval věc ve tvaru úzkého kvádru ze své bundy.

• JÁ: „A co jste přišel nabízet?“ Smála jsem se.

• PÁN: „Donesl jsem vám čokoládu, rozdělte si to, snad to vyjde na všechny.“ Rozbalil tabulku čokolády a každému v komisi kousek nabídl.

• JÁ: „Pane, to je od vás moc milé, že na nás tak myslíte.“

• PÁN: „Děkuji.“ Odešel z místnosti celý vysmátý.

Jako první mě napadlo, že nám pán jde nabízet nějaké zboží, které prodává. Velmi mě překvapilo, že nakonec vytáhl čokoládu. Měla jsem docela obavy, protože všichni mi od malička říkali, že si od cizích nemám nic brát.

Myslím si, že jsem v této situaci špatně artikulovala a mluvila jsem velmi potichu. Kdyby třeba mluvila do magnetofonu, nešlo by mi vůbec rozumět. Nasadila jsem si tzv. komunikační masku, která měla pravděpodobně zabránit tomu, aby pán nahlédl do mého já a tvářila jsem se, jako že jsem velmi ráda, že nám něco donesl. Ve skutečnosti jsem byla ale překvapená, zaražená a připadalo mi divné to, co pán udělal.

43. týden

Komunikační situace č.1 –Tiskárna netiskne

Potřebovala jsem si vytisknout nějaká školní skripta, ale zjistila jsem, že tiskárna nefunguje. Hledala jsem příčinu, ale na nic jsem nepřišla. Proto jsem se zeptala mamky, zda neví, kde by mohl být problém.

• JÁ: „Mami, nevíš co je s tiskárnou že mi vyjíždějí jen prázdné papíry?“ Řekla jsem mírně naštvaným hlasem.

• MAMKA: „Nedošla ti barva?“ Odpověděla stylem, že vůbec neví, proč se jí na to ptám.

• JÁ: „Barvu jsem měnila minulý týden, nemůže to být něčím jiným?“ Řekla jsem zbrkle a velmi arogantně.

• MAMKA: „Ale já jsem přece tiskla ty papíry do práce!“

• JÁ: „No bezva zas si nic nevytisknu.“

Nebylo dobré, že jsem mamce odpovídala tímto tónem a že jsem byla naštvaná jen pro to, že si nemůžu vytisknout školní materiály.

Jednalo se o přímou verbální komunikaci, takže z mého hlasu mamce bylo určitě patrné, že jsem naštvaná a že si zlost vybíjím na ni. To bych si např. k dětem nikdy nemohla dovolit.

Příště bych měla své emoce trošku krotit a uvědomit si, že nejsem jediný uživatel tiskárny a může se stát, že barva prostě dojde.

Komunikační situace č.2 – Potkala jsem kamaráda z internátu