Seminarni-prace-profesni-denikZS

V této komunikaci jsme se začaly bavit o škole, ale nakonec jsme skončily u úplně jiného tématu. Sice se okrajově školy týkal, ale jinak s ní neměl nic společného.

Jsem ráda, že jsem kamarádce nepodlehla a stála jsem si za svým, že se mi v Ostravě líbí, a že bych do Olomouce studovat nešla. Už jen díky tomu, že Olomouc nemám ráda.

Z neverbální komunikace u kamarádky jsem zpozorovala, že trošku přehrává. Zdálo se mi, že má až nucený smích a furt rozhazovala rukama a bájila o tom, jak je to tam skvělé. Když se nad tím zamyslím s psychologického hlediska je možné, že se jí tam třeba nelíbí a snažila se mě tam zlákat, jen aby tam nebyla sama. To však nemůžu nijak potvrdit, protože je to čistě polemizování.

Myslím si, že tuto komunikaci jsem zvládla dobře. Nenastala zde situace, kdy jsem se zachovala nevhodně nebo bych něco nezvládla.

Komunikační situace č. 2 – Špatná výslovnost Anglického jazyka může úplně změnit význam slova

V sobotu jsem měla opět směnu v baru, když přišly dvě malé holky. Tipla bych je tak na 6. třídu a chtěla si koupit něco k pití. Chápu, že jejich zkušenosti s Anglickým jazykem jsou zatím minimální, ale základní slovíčka by znát mohly.

• HOLČIČKA: „Dobrý dem, my bychom chtěly nějaké pití.“

• JÁ: „A na co máte chuť holky je tady cocacola, rajec, ledový čaj, dřusy,…“

• HOLČIČKA: „My si vezmeme tu Myteu.“

• JÁ: „Co si vezmete Vineu?“ Usmála jsem se, protože jsem jim na poprvé vůbec nerozuměla.

• HOLČIČKA: „Ne, to vedle. Tu Myteu chceme.“ Dívala se na mě jako bych vůbec nevěděla co to je.

• JÁ: „Jo aha, vy myslíte ten ledový čaj „My tea““ Začala jsem se smát.

• HOLČIČKA: „Jo“ Podívaly se na sebe jako bych já byla ta nejhorší.

Holky asi teprve začínají s Anglickým jazykem, proto nevěděly jak daný název vyslovit a navíc ještě počeštěně vyskloňovat. Na druhou stranu si myslím, že základní slovíčka jako je „My“ a „Tea“ by znát už mohly.

Z pedagogického hlediska jsem se nezachovala asi úplně správně. Neměla jsem se začít smát. I když to bylo spíše takové „úsměvné“ pro mě. Jinak si myslím, že v komunikaci jsem neměla žádný problém a nepozorovala jsem žádnou chybu, kromě toho, že jsem se začala smát a holky možná netušily proč se směju.

Komunikační situace č. 3 –Zlepšuju se v mimických projevech a intonaci

V neděli jsem měla na bazéně lekci s maminkami a jejich batolaty. Hráli jsem různé hry v malém bazénku, děti se zkoušely potápět za pomoci maminky a vše vyvrcholilo focením miminek pod vodou.

• JÁ: „Maminky položte své děti na velkou desku a vozte je po vodě.“ Snažila jsem se na děti i maminky stále usmívat a vyzařovat pozitivní energii.

• MAMINKA 1: „Kristýnka na té desce vůbec nechce ležet pořád se staví na 4 nebo se chce překulit.“ Vypadala velmi zoufale.

• JÁ: Šla jsem mamince s holčičkou pomoct a ukazovala jsem ji molitanovou rybku, jak taky plave na vodě. „Jéé ty tak krásně plaveš a ležíš na desce.“ Dělala jsem na miminko různé škleby.

• MAMINKA 2: „Můžu Tomáška vozit po vodě bez desky?“

• JÁ: „Ano, určitě můžete. Všichni si vyzkoušejte vést dítě bez desky, ať má větší kontakt s vodou.“

• MAMINKA 1: „Můžu se vás prosím zeptat?“

• JÁ: „Určitě!“ Usmívala jsem se.

• MAMINKA 1: „Kristýnka se hodně bojí vody, jak to mám udělat, aby se tolik nebála?“

• JÁ: „Zkuste jí dopřát větší kontakt s vodou a používat různé hračky co tu máme. Zkuste ji držet v pod paží a nadzvedávat ji a houpat ve vodě. Postupně se určitě přestane bát.“

• MAMINKA 1: „Děkuji moc. Už se těšíme na další lekci.“

• JÁ: „Nemáte zač, na shledanou.“