Seminarni-prace-profesni-denikZS

Nejspíš jsem se v komunikaci nejdříve styděla, ale postupně ze mě stres opadl a seznámila jsem se s úžasným novým člověkem.

V komunikaci jsem nenarazila na nic, kde bych udělala výraznou chybu. Dokonce jsem na sebe pyšná, že jsem dokázala navázat nový kontakt takto bez problémů, dokázala jsem navázat oční kontakt a nepřeříkat se.

49. týden

Komunikační situace č.1 – Rozhovor o škole s kamarádkou v tramvaji

V pondělí jsem potkala v tramvaji kamarádku, která chodí na jinou fakultu a daly jsme se do řeči ohledně zkouškového období a zápočtů. Jelikož ani jedna z nás nevíme, jak to chodí, byly jsme z toho všeho celkem zmatené.

• JÁ: „Teri, tak co? Už ses začala učit na zkoušky a zápočty?“ Smála jsem se.

• TERKA: „Ještě ne. Já vůbec nevím, jak mám začít.“ Tvářila se velmi zoufale.

• JÁ: „A máte hodně zkoušek?“

• TERKA: „Docela jo, ale z matiky máme naštěstí jen zápočet.“

• JÁ: „No tak to by zkoušku. Písemnou i ústní. To bude ještě vážně zábava. Jsem zvědavá, kdy přijde ten osudný den a já zjistím, že jsem úplně blbá.“ Smála jsem se.

• TERKA: „Ale nepřeháněj.“

• JÁ: „No a kdy nám to opraví? To se dozvím výsledek ještě ten den?“

• TERKA: „Já nevím, ale opraví to asi až bude chtít. Ale řekla bych že tak do týdne.“

• JÁ: „Tak jo, měj se pěkně už musím vystupovat.“

• TERKA: „Ty taky, ahoj.“

V komunikaci něm dělal problém nedostatek informací, které máme o zkouškovém období a jednotlivých zápočtech. Po celou dobu komunikace jsem se kamarádce snažila dívat do očí a naslouchat jí.

Možná jsem se trochu přetvařovala, protože jsem se pořád smála a tím jsem chtěla zakrýt stres, který z tohoto období mám. Na kamarádce jsem stres zpozorovala, ale u sebe jsem si ho nechtěla připustit.

Rozhovor na mě působil velmi dobře a myslím, že jsem se nedopouštěla vážných chyb.

Komunikační situace č. 2 – Rozhovor s nespokojeným rodičem

Ve pondělí na plaveckém tréningu jsem se setkala s případem, který mě docela zarazil. Před tréningem za mnou přišla jedna maminka s tím, že by chtěla chodit na tréningy se svým dítětem a že by se chtěla dívat co plavou a jak to její holčičce jde.

• MAMINKA: „Dobrý den, paní trenérko. Já bych se chtěla zeptat, zda by bylo možné, že bych chodila v době tréningu do prostorů bazénu a dívala se na průběh tréningu.“

• JÁ: „Určitě, v tom nevidím problém, ale nahoře na bazéně je bar, kde se můžete přes prosklenou stěnu také dívat na bazén.“

• MAMINKA: „Jo, já vím, ale přece jen bych chtěla být přímo v prostoru bazénu.“

• JÁ: „Dobře, tak pojďte tedy s námi.“ Myslela jsem si, že mě maminka chce nějak sledovat a dohlížet na průběh tréningu. Trochu to na mě působilo, že mě chce až kontrolovat.

• MAMINKA: „Děkuji.“

Po chvíli maminka dorazila na bazén, ale její oděv mě naprosto zarazil. Měla na sobě dlouhé rifle mikinu, bundu a čepici. Myslím, že v nazouvácích měla dokonce i ponožky. Chtěla jsem se začít smát, ale přišlo mi to nevhodné, proto jsem šla pomalu za ní a pokračovala jsem v rozhovoru.