Seminarni-prace-profesni-denikZS
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Prodavačka měla na kase už vyjetý seznam zboží, které kupuju a koukala na display a zdálo se mi, že vůbec neví, co má zmáčknout dále. Já, jelikož mám s EET docela zkušenost jsem ji poradila.
JÁ: „Musíte kliknout na to „Platební karta“ a teď zaškrtnout to první políčko.“
PRODAVAČKA: „Děkuju já jsem myslela, že mám zmáčknout to zelené tlačítko.“
JÁ: „Ne, to zmáčknete až teď. Já přiložím kartu. První účet co vám vyjede, si dáte do kasy a druhý dáte mě.“
PRODAVAČKA: „Moc vám děkuju.“
JÁ: „Nemáte zač. Na shledanou.“
Prodavačka celou dobu seděla úplně na krajíčku židle. Vypozorovala jsem u ní jisté napětí a úzkost z toho, že neví, na co má v kase kliknout. Já jsem na druhou stranu často měnila polohu, ve které jsem stála. Byla jsem docela nervózní a měla jsem docela na spěch.
Prodavačce jsem v žádném případě nedala najevo, že by mě nějak zdržovala, mluvila jsem v klidu a vše jsem ji v klidu ukázala. Měla jsem také otevřené dlaně nakloněné směrem k pokladně. Tím jsem naznačovala nějakou otevřenost a vstřícnost.
Komunikační situaci jsem zvládla poměrně dobře, akorát jsem se cítila divně, když jsem někomu cizímu a o hodně staršímu radila s tím co má dělat a jak se říká, fušovala jsem jí do povolání.
Komunikační situace č.6 – Sladké jedy
Ve čtvrtek jsem potkala kluka, který chodil na stejnou základní školu jako já, ale do vedlejší třídy. Nikdy jsme se neměli rádi. Možná mi záviděl dobré známky, možná to, že mám hodně kamarádů. To už je teď jedno.
Důležité je to, že jsem ho teď po dlouhé době potkala a on mě začal slovně napadat před mojí kamarádkou, která byla zrovna semnou. Ta ale samozřejmě nic nepoznala a myslela si, že jsme dobří kamarádi. Jak to udělal? Použil tzv. sladké jedy.
ON: „Ježiš Kájo taky jsi tak ráda že se vidíme?“
JÁ: „No, úplně jásám.“
ON: „Ty si byla vždycky tak vtipná, že to až není možné.“
JÁ: „Zato ty si byl ve všem nejlepší že?“
ON: „My jsme tě měli všichni tak rádi. Jsem rád že tě vidím.“ Vypozorovala jsem z jeho pohledu že není upřímný. Spíše takový výsměšný.
JÁ: „Jo, super už musím jít.“
ON: „Tak ať se ti daří.“ Usmál se velmi škodolibě.
Jelikož mě tento kluk vždycky nesnášel a nikdy mi neřekl nic pěkného, nebo aspoň normálního nebylo až tak těžké poznat, že vše co říká, je myšleno jen a pouze ironicky. Snažila jsem se zachovat chladnou hlavu a nenechala jsem se vyvést z míry.
V knize od pana Štěpaníka jsem se dočetla, že tento styl chování se nazývá tzv. sladký jed a že je to skrytá forma agrese, kdy se třetí osoba nemusí ani zpozorovat, že se mezi dvěma lidmi vedoucími rozhovor odehrává nelítostný souboj.
Snažila jsem se tuto situaci zvládnout, jak nejlépe to šlo a doufám, že se mi to povedlo. Stresové situace už zvládám celkem dobře, takže jsem se nenechala vyvést z míry. Kdyby se stalo to, čeho on chtěl nejspíše docílit (že začnu na něj řvát nebo vybouchnu) tak by docílil svého a mohl by se mi pěkně nahlas vysmát. Moje kamarádka by mě potom nejspíše nepochopila a nechápala by, proč tak vyvádím což by mohlo vést k dalšímu konfliktu.