Seminarni-prace-profesni-denikZS

V této situaci jsem měla být asi více ráznější a přihlásit se o svou výplatu. Na druhou stranu ho chápu, jestli nemá čas, má toho hodně, že se k tomu ještě nedostal. Příště se tedy opět nesmím bát prosadit svůj názor, který je takový, že výplatu už bych měla mít šest dní, na svém bankovním účtu.

44. týden

Komunikační situace č. 1–Dialog s kamarádkou o brněnské čajovně

Ve vlaku jsem se s kamarádkou, která studuje v Brně bavila o čajovně, kterou v nedávné době navštívila.

• KAMARÁDKA: „Tento týden jsem v Brně navštívila úplně úžasnou čajovnu.“ Smála se.

• JÁ: „Vážně? A co na ní bylo nejlepší?“ Zajímala jsem se.

• KAMARÁDKA: „To je čajovna, kde nějaké speciální čaje stojí třeba i dvě stovky, ale vážně to stojí za to. Podávají tam třeba i čaje na takovém tom čajovém moři. Jestli víš, co to je.“

• JÁ: „Ne nevím. Jak to funguje?“

• KAMARÁDKA: „To je prostě že ti tu čajovou konvičku přivezou na takové vodě a ta konvička má díru a když ji potopíš, tak se ti vlastně udělá ten čaj.

• JÁ: „Aha to zní zajímavě a jaký čaj si ochutnala?“

• KAMARÁDKA: „Já jsem ochutnala čaj za 160Kč, po kterém si měla úplně sladko v puse. To jsem ještě nezažila tak úžasný čaj. Prostě ten pocit snad nejde ani popsat.“ Vyprávěla o čaji, jako by to byl božský dar.

• JÁ: „To musím někdy ochutnat až budu v Brně.“ Usmívala jsem se

• KAMARÁDKA: „Ano, určitě ochutnej, stojí to za to ty peníze.“

Myslím si, že tento dialog zaujal nejen mě, ale také hodně spolucestujících ve vlaku. Všimla jsem si, že jedna cizí paní se zájmem poslouchá, co mi kamarádka o čajovně vypráví.

Při komunikaci jsme byli v osobní zóně, protože jsme seděli na sedačkách naproti sobě. Jelikož to byla kamarádka, nepoužívaly jsme výhradně spisovný jazyk, ale spíše hovorový. Což je v této situaci naprosto adekvátní.

Ačkoli mě vyprávění o čajovně velmi zajímalo, nevěděla jsem, na co se kamarádky ještě zeptat. V této komunikaci jsem si všimla, že kamarádka hodně používá hezitační zvuky a hodně slov vyslovuje s nesprávnou výslovností.

Já jsem se v komunikaci snažila využívat co nejvíce neverbálních projevů a mezi ty základní např. patřilo navazování očního kontaktu, který je při komunikaci nejdůležitější.

Kamarádka po celou dobu komunikace měla velmi otevřený postoj, takže z ní vyzařovala upřímnost a otevřenost, což na mě udělalo velmi pozitivní dojem.

Komunikační situace č.2–V komunikaci jsem objevila proxemický tanec

V literatuře jsem se dočetla o tzv. proxemickém tanci, ale nevěřila jsem tomu, že se to ve skutečnosti děje skoro při každé komunikační situaci. Rozhodla jsem se na to zaměřit a pozorovat, zda si lidé opravdu udržují svou osobní zónu a od cizích lidí si drží odstup.

Proxemického tance jsem si všimla úplně náhodou při dialogu s jedním z vyučujících na OSU.