Seminarni-prace-profesni-denikZS
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
JÁ: „Mohla bych se prosím zeptat, do kdy máme odevzdat seminární práci?“
VYUČUJÍCÍ: „Já jsem se na termínu s vámi chtěla domluvit, protože je možné, že na měsíc odjedu na pracovní cestu.“
JÁ: „A je možné práci odevzdat ještě před termínem?“
VYUČUJÍCÍ: „Ano, tohle svým studentům běžně umožňuji.“
JÁ: „Děkuji“ Usmála jsem se.
Při komunikaci jsem si všimla, že vyučující se při komunikaci ode mě postupně oddalovala. Nakonec mezi námi byl rozestup už na hranici osobní zóny, který byl pro mě v této situaci nepřirozený. S člověkem, se kterým komunikuji chci stát v optimální vzdálenosti. Nejdříve jsme se snažila k vyučující postupně přibližovat, ale se vždy o kousek posunula. Docházelo tedy k tzv. proxemickému tanci. Tipuji, že tato osoba nemá ráda ve své blízkosti cizí lidi, protože jsem si toho u ní všimla opakovaně i s jinými studenty.
V této komunikaci jsem se snažila používat výhradně spisovný jazyk, protože se jednalo o komunikaci s nadřízenou osobou, ke které vznáším určitou úctu a obdiv, protože mě její předmět nesmírně zajímá.
Komunikační situace č.3 – Svatba kamarádky
V pátek jsem měla setkání s kamarádkou, která má za necelé tři týdny svatbu. Bavili jsme se o tom, jak bude probíhat obřad atd. Hlavně to bylo pojato jako rozlučka se svobodou. Společně s ostatními jejími kamarádkami jsme vymýšleli úkoly, které musí během večera splnit.
KATKA: „Tvůj první úkol bude to, že musíš na toto tričko sesbírat 30 podpisů od cizích chlapů.“ Předala jí tričko.
JÁ: „Dále musíš získat telefonní číslo na nejmladšího barmana.“ Začala jsem se smát.
TERKA: „Když už jsme u toho barmana, tak tomu nejstaršímu musíš dát pusu.“
NEVĚSTA: „Jejda holky, to už by stačilo ne? To všechno za ten večer ani nestihnu.“ Velmi nahlas se smála.
LUCKA: „No počkej, počkej! Poslední úkol je nejhorší. Musíš někoho přemluvit, aby nás všechny pozval na drink.“
NEVĚSTA: „A to jako myslíte, že nás někdo bude chtít pozvat jo?“
JÁ: „No jistě! Musíš to zařídit!“ Nahodila jsem vážný výraz.
NEVĚSTA: „No dobře holky. Dneska to bude ještě dlouhý večer.“
Když se na rozbor komunikace podívám podle teorie Schulze von Thuna, tak jsme vedli rozhovor s rovině s názvem „výzva“. Také se jednalo o emocionální komunikaci, protože jsem říkaly své osobní názory a vyjadřovaly své myšlenky.
Z pohledu paralingvistiky řeči, nevěsta mluvila velmi vysokým hlasem. Nejspíše z toho důvodu že byla trochu pod tlakem a trochu ve stresu. Také se velmi hlasitě smála. Já jsem naopak mluvila velmi rychle, protože jsem věděla, že já bych tyto úkoly plnit nechtěla.
45. týden
Komunikační situace č.1 – Nedodržela jsem sociální role
Ve středu jsem opět vedla plavecký tréning s dětmi 1. stupně ZŠ. Vše probíhalo podle plánu, když mě jedna holčička oslovila křestním jménem.