distancnioporafinancepodniku

Náklady na kalkulační jednici hlavního výrobku zjistíme dělením těchto zbývajících nákladů počtem kalkulačních jednic hlavního výrobku. Výhodou této metody je její jednoduchost, nevýhodou to, že nelze kontrolovat náklady vedlejších výrobků.

Příklad 5

Ze suroviny se vyrábí hlavní výrobek I. a vedlejší výrobky II. a III. Z 5 000 kg suroviny (nákupní cena 10 Kč/kg) bylo vyrobeno 3 400 kg hlavního výrobku I; zpracovací náklady byly 24 500 Kč. Tržby za prodej vedlejšího výrobku II. byly 8 600,- Kč, výrobku C 6 400,- Kč.

Řešení

Kalkulace hlavního výrobku A Kč Spotřebovaná surovina (5000x 10) 50 000,00 Zpracovací náklady 24 000,00 Tržby za prodej vedlejšího výrobku II. - 8 600,00 Tržby za prodej vedlejšího výrobku III. - 6 400,00 Zbývá na hlavní výrobek I. 59 000,00 Náklady na 1 kg výrobku A (59 000 / 3 400) 17,35 Kč

Rozčítací metoda a metoda kvantitativní výtěže

Této metody použijeme, nemůžeme-li sdružené výrobky rozdělit na hlavní a vedlejší (např.při drcení kamene různé druhy kameniva – písek, šterk jemný, štěrk hrubý). Celkové náklady se rozčítají (rozvrhují) na jednotlivé výrobky podle poměrových čísel vypočtených z množství získaných výrobků nebo podle množství suroviny vstupující do jednotlivých výrobků nebo podle poměru technických vlastností či jen cen jednotlivých výrobků.

Příklad 6

Ze suroviny lomový kámen vznikají 3 výrobky X,Y,Z; normovaná výtěžnost z 1000 kg suroviny je 100 kg X , 500 kg Y a 400 kg Z. Náklady na zpracování 1000 kg suroviny jsou 400 Kč. Náklady se rozčítají v poměru cen 3 : 2 : 1.

Řešení

Výrobek Normovaná výtěž ze 1000 kg Poměrové číslo Kombinovaný poměr Přepočtené náklady celkem Náklady na 1kg X 100 3 300 71,00 0,71 Y 500 2 1000 235,00 0,47 Z 400 1 400 94,00 0,235 Celkem 1000 X 1700 400 X

Výpočty:

400 : 1700 = 0,235

Přepočtené náklady na X = 0,235 x 300 = 70,50 Kč po zaokrouhl. 71,00 Kč na 100 kg

Y = 0,235 x 1 000= 235,00 Kč na 500 kg, na 1kg je to 235 : 500 = 0,47

Rozdílové metody

Dosud probrané metody kalkulace zjišťovaly skutečné náklady úhrnnou částkou za jednotlivé kalkulační položky; nazýváme je proto úhrnné kalkulace (lépe je tyto kalkulace označit jako metody evidence a kalkulace nákladů).Tyto metody umožňují kontrolovat přiměřenost vynaložených nákladů až po sestavení výsledné kalkulace. Pro běžnou, operativní kontrolu se používají rozdílové metody, které stanovují výši nákladů předem jako úkol(normu,standard) a zjišťují se rozdíly skutečných nákladů s tímto úkolem (normou). Představitelem rozdílových metod je metoda standardních (normálových) nákladů (v angličtině je označována jako „standard cost systém“ nebo „standard costing“, v němčině „normative Kostenrechnung“, v ČR jako normová metoda).

Metoda eviduje náklady ve dvou složkách – náklady předem určené (standardní, normované) a rozdíly mezi předem určenými a skutečnými náklady (odchylky od standardních, normovaných nákladů). Odchylky se analyzují podle příčin vzniku a odpovědnosti nebo i z hlediska využití výrobních činitelů. Rozdílové metody se používají převážně pro řízení přímých (jednicových) nákladů, a to v opakované (např.hromadné a sériové) výrobě s montážní technologií; méně v řízení režijních nákladů.