botanika - skripta

epifytu, který slouží jako zásobárna vody

HLAVNÍ SOUČÁSTI POKOŽEK: 
základní pokožkové buňky + různé specializované buňky (svěrací buňky průduchů, papily, trichomy, emergence, 

hydatody)

- pod pokožkou někdy přítomná PODPOKOŽKA (hypodermis): vrstva buněk pod epidermis, tvořená 

mechanickými pletivy (kolenchym, sklerenchym)
- zpravidla JEDNOVRSTEVNÁ, vícevrstevná pokožka vzácná např. u pepřovníkovitých a u broméliovitých
- vícevrstevná pokožka (velamen) vzdušných kořenů epifytů, slouží k nasávání vzdušné vlhkosti

ZÁKLADNÍ POKOŽKOVÉ BUŇKY:

-

různý tvar, často dlaždicovité

-

bez intercelulár

-

velká centrální vakuola, nástěnná cytoplazma

-

jádro kulovité, jadérka malé

-

různý počet diktyozómů a membrán endoplazmatického retikula 

(soubor diktyozomů v buňce = Golgiho aparát) 

-

mitochondrie dobře vyvinuté kristy(přepážky  zvětšená plocha pro energii)

(chondrioplazma = soubor matrixu všech mitochondrií v  buňce)

-

základní pokožkové buňky NEMAJÍ CHLOROPLASTY  

       (vyjímky: semenné rostliny vodní-hydrofyty, stínomilné, některé kapradiny)

-

mají leukoplasty se škrobovými zrny (amyloplasty) nebo bílkovinnými inkluzemi (proteinoplasty)

-

epidermis z vnější strany je často kryta KUTIKULOU nebo VOSKY, případně INKRUSTACE SiO2

(v epidermální buňce nevyskytují chloroplasty, vždy jen leukoplasty a v nich škrobová zrna nebo bílkovinné 

inkluze, 
svěrací buňky průduchů ale chloroplasty obsahují !)

Kutikula: 

-

tvořena kutinem (látka lipidové povahy)

-

hydrolýzou vznikají polyhydroxymastné a mastné kyseliny

-

omezuje výdej vody

-

kutikula výrazná zejména u xerofytů, není to pravidlem, záleží na složení kutikuly

(xerofyty = termofyty = xerotermofyty – rosliny rostou na suchých stanovištích)

-

HYGROFYTY = rostliny z vlhkých stanovišť, vrstva kutikuly nepatrná

-

HYDROFYTY = vodní rostliny, kutikulu vůbec nemají