Majkus Z. (2007) Obecná Zoologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Podle buněčné teorie kterou v roce 1838 formulovali botanik Mathias Jakob
Schleiden a fyziolog Theodor Schwann a která je dodnes základním nosným
pilířem cytologie (buněčné biologie) a vlastně moderní biologie vůbec, je každý
organismus z buněk přímo složen nebo na jiných buňkách existenčně závislý
(viry). Žádná buňka nemůže vzniknout jinak než zase z buňky a mateřská buňka
předává dceřiné buňce potřebnou zděděnou informaci k reprodukci sebe sama i ke
své funkci. Na poznání stavby a významu buněk se podílel i Jan Evangelista
Purkyně (1787-1869), který jako jeden z prvních vyslovil názor, že buňka je
základní stavební jednotkou všech organismů. Poprvé také použil pojem
protoplazma a v roce 1825 uveřejnil první popis jádra živočišné buňky ptačího
vajíčka).
Podle strukturálního uspořádání rozlišujeme 2 typy buněk:
prokaryotní (prokaryotické): Mezi Prokaryota náleží bakterie a sinice
eukaryotní (eukaryotické): Eukaryota jsou skupinou organismů s velkými a
složitě strukturovanými buňkami. (živočichové, rostliny a houby).
Oba buněčné typy se liší především svou vnitřní organizací:
Prokaryotní buňka nemá jádro, které zastupuje 1 cyklická makromolekula DNA.
Ta tvoří útvar zvaný nukleoid (bakteriální chromozóm), který je volně uložen
- 7 -
v buňce. Buňku obaluje plazmatická membrána, která někdy vytváří klubíčkovité
útvary (mezozómy). U fotosyntetizujících bakterií vznikly jejím vchlípením a
odtržením thylakoidy, které jsou předchůdci plastidů.. Až na malé výjimky jsou
všechny prokaryotické buňky obaleny tuhou blanou, tzv. buněčnou stěnou. Hlavní
složkou buněčné stěny Prokaryot je murein nebo pseudomurein.Buněčná stěna
Prokaryot je pevná a tuhá, což umožňuje prokaryotním buňkám zachovávat si svůj
tvar. Prokaryotické buňky se rozmnožují příčným dělením. Nejdříve se rozdělí
jejich kružnicový chromozóm a potom se příčně rozdělí celá dospělá buňka na
dvě dceřiné. Obě potom dorostou a opět se dělí.
Za nejzásadnější evoluční změnu k níž došlo od vzniku života lze považovat
vznik eukaryotní (eukaryotické) buňky.
Eukaryotní buňky jsou větší a dokonalejší, s komplikovanějším vnitřním
uspořádáním. Jejich genetický materiál je soustředěn v buněčném jádře (nukleu)
ohraničeném jadernou blánou (karyotékou). Vnitřek buňky okolo jádra je vyplněn
cytoplazmou. Obecně lze říci, že eukaryotická buňka je vysoce specializovaná
buňka schopna vykonávat specifické funkce prostřednictvím aktivity svých
vnitřních struktura (organel, kompartmentů). Vnitřní živá, metabolicky aktivní
hmota buňky se nazývá protoplazma. Ta se rozlišuje nukleoplazmu (hmotu
jadernou) a cytoplazmu.