Majkus Z. (2007) Obecná Zoologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
- 12 -
uvolňována. S přeměnou ATP na ADP a rozbitím makroergní vazby se uvolňuje
energie prakticky okamžitě.
Jádro buňky (nukleus, karyon)
Největší a nejvýznamnější organelou v buňce je buněčné jádro v němž je soustředěn
genetický materiál, který představuje matrici neboli program celého životního
procesu. Je řídícím a informačním centrem buňky, uchovává a uvolňuje podle
potřeby genetickou informaci (na jejím základě jsou tvořeny bílkoviny a výkonné
molekuly buněčného metabolizmu).
Jádro je obaleno blánou jadernou (karyotekou) kterou tvoří 2 paralelně
probíhajícími biomembrány (mezi nimi je úzký perinukleární prostor) které se
k sobě přibližují a splývají v místech tzv. jaderných póru - ty umožňují obousměrný
tok informací. V době dělení jádra (karyokinezi) se obal jádra rozpouští.
Klidové buňky mají jádra menší než buňky, které se dělí (proliferují). V buňce bývá
obvykle jádro jedno. Vícejadernost se vyskytuje spíše vzácně např. u nálevníků jsou
jádra dvě (jádro vegetativní, makronukleus a jádro generativní, mikronukleus).
Dalšími mnohojadernými útvary jsou plazmodium (rozdělí se jádro bez rozdělení
cytoplazmy) nebo syncytium (splynutí více buněk jediný útvar). Výjimečně se
můžeme setkat i s bezjaderností např.u červených krvinek savců (při dozrávání
červené krvinky dochází k extruzi jejího jádra, jedná se o druhotnou bezjadernost).
Jádro obsahuje 1 nebo více kulovitých jadérek (nukleolů), které jsou zapojeny do
výstavby bílkovin prostřednictvím RNK a při tvorbě nukleových kyselin.
Centrozóm (cytocentrum, dělící tělísko) se vyskytuje jen v živočišných buňkách.
Bývá uloženo v blízkosti jádra, u některých prvoků i v jádře. Poprvé jej popsal
v roce 1886 český zoolog Vejdovský pod názvem periplast. Střed tvoří 1 nebo 2
cylindrická tělíska tzv. ventrikly na jejichž stěnách jsou přívěšky satelity. V jejich
okolí je okrsek plazmy (centroplazma) a z ní vybíhají paprsčitě vlákna vytvářející
astrosféru dělícího vřeténka.
Centrozóm se uplatňuje v procesu dělení buněk, v interfázi má vztah k pohybovým
organelám (řasinkám, bičíkům) na jejichž aktivitě se podílí.
Lysozómy (trávicí organely) jsou váčky kryté biomembránou obsahující
hydrolytické enzymy pro intracelulární štěpení makromolekul (proteázy, nukleázy,
lipázy, fosfolipázy atd.). Membrána izoluje enzymy od ostatních buněčných složek
a zabraňuje autolýze buněk. Jsou ve všech buňkách a bývají různě velké. Enzymy
jsou do lysozómů vkládány při jejich vzniku v Golgiho komplexu.