Majkus Z. (2007) Obecná Zoologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
fosforylace nebo u rostlin fotosyntéza), v biomembránách jsou receptory pro
nejrůznější chemické signály - tím se biomembrány zároveň podílejí na toku
informací mezi buňkou a jejím okolím, uvnitř buňky i mezi buňkami
navzájem.
biomembrány představují určitý systém strukturní organizace a současně
princip funkční.
Kompartmentace buňky Představuje rozčlenění buněčného obsahu prostřednictvím biomembrán na
funkční jednotky – kompartmenty (organely, buněčné struktury), které zajišťují
základní životní funkce buňky. Všechny tvoří asi polovinu objemu buňky, největší
podíl připadá na mitochondrie (25 %), endoplazmatické retikulum s Golgiho
aparátem (15 %), jaderný kompartment (6 %), zbytek připadá na lysozómy a další
specializované membránové struktury. Kompartmentací získala buňka velký
vnitřní povrch, který má velký význam pro metabolizmus.
Kompartmenty buňky (buněčné organely): Cytoplazmatická membránatvoří vnější povrch živočišných buněk a s dalšími
součástmi buněčného povrchu zajišťuje:
výměnu látek a energie mezi buňkou a okolním prostředím
přenos informací z prostředí do buňky a naopak
kontakt mezi buňkami v mnohobuněčném organismu (nebo v kolonii)
udržení vnějšího tvaru buňky
Přenos látek přes cytoplazmatickou membránu:
Na přenosu látek se podílí celá řada mechanismů, z nichž některé mají charakter
čistě fyzikální (difúze a osmóza), jiné molekulárně biologický (aktivní transport).
Difúze a osmóza jsou závislé především na fyzikálních vlastnostech
procházejících molekul a buňka nemůže tento proces regulovat. Ostatní
mechanizmy jsou podstatou selektivity, která je dána specifitou membránových
proteinů. Selektivita je geneticky podmíněna.
Cytoplazmatická membrána je selektivně propustná (semipermeabilní,
polopropustná) a probíhá přes ní jak pasivní transport látek (především vody), tak
i aktivní transport (cytóza) spojený s energetickou dotací (příjem makromolekul
bílkovin).
- 10 -
Pasivní transportjezprostředkovaná nebo usměrněna difúze která nevyžaduje
energii a realizuje se po koncentračním spádu.. Zajišťuje příjem vody,
aminokyselin, monosacharidů, disacharidů, iontů, propouští plyny (O2, CO2) a
velmi malé polární molekuly (močovina, glycerol), látky nepolární (steroidní
hormony) a nedisociované formy slabých elektrolytů.Aktivní přenašečový transport
Plazmatická membrána je nepropustná nejen pro bílkoviny, ale i např. pro ATP a
jiné fosforylované sloučeniny (např. koenzymy). Proto se vyvinul zvláštní
mechanismus látkové výměny přes polopropustnou cytoplazmatickou membránu
nazývaný cytóza. Příjem látek je nazýván endocytóza, výdej látek exocytóza.
Aktivní transport je energeticky dotován (donorem jsou makroergní fosfátové
vazby v ATP) a jsou jím přijímány za spoluúčasti tzv.přenašečů především
bílkoviny. Stejně tak mohou být z buňky vylučovány sekrety z nějakého
membránového kompartmentu, které uzavřeny v měchýřku jsou dopraveny
k plazmatické membráně a z buňky uvolněny.
Fagocytóza a pinocytóza
Fagocytóza umožňuje příjem velkých bílkovinných částic i celých makromolekul.
U mnohobuněčných organismů fagocytóza představuje i obranný mechanizmus
(buněčnou imunitu), zajišťovanou specializovanými buňkami (leukocyty,
makrofágy, mikrofágy).
Pinocytózoujsou do buňky přijímány koloidní roztoky bílkovin
Povrchové struktury cytoplazmatické membrány a mezibuněčné spoje:
Mezibuněčné spoje umožňují začlenit buňky do vyšších strukturních a funkčních
úrovní (tkáně, orgány). Sousední buňky často k sobě přiléhají a vzájemně spolu
komunikují přes místa přímého kontaktu.
U živočišných buněk rozlišujeme několik typů mezibuněčných spojů, které se
vyskytují především mezi epiteliálními buňkami. Jsou to: