Majkus Z. (2007) Obecná Zoologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Peroxizómy jsou rovněž váčky ohraničené biomembránou a uplatňují se při
přeměně aminokyselin a tuků na cukry (glukoneogenezi). Vznikají oddělováním od
endoplazmatického retikula. Vyskytují se především v jaterních a ledvinových
buňkách savců (zajišťují detoxifikaci, odbourávání potenciálně toxických látek
ohrožujících existenci buňky). Obsahují oxidázy aminokyselin a skoro polovinu
jejich obsahu tvoří kataláza rozkládající peroxid vodíku. Zajišťují oxidaci vodíku
odebraného organickým molekulám molekulárním kyslíkem. Vzniklý peroxid
vodíku jako odpadní látka je pak katalázou rozkládán na vodu a molekulární kyslík.
- 13 -
Cytosol
Zbývající intracelulární kompartment (tzv. vnitrobuněčný oddíl) kromě
membránových organel se nazývá cytosol. Tvoří základní matrix. Je místem různých
reakcí, které jsou základem existence buňky. Jednak se zde začínají odbourávat
živiny, jednak zde dochází k syntéze bílkovin. Obsahuje koncentrovanou směs
velkých i malých molekul, které se účastní řady biochemických reakcí. V cytosolu se
rozprostírá soustava proteinových vláken které tvoří cytoskelet.
Cytoskelet poskytuje buňce oporu, vytváří v buňkách vnitřní síť která umožňuje
organizovat rozložení organel, zajišťuje pohyb buňky a změny jejího tvaru.
Cytoskelet tvoří komplikovaná polymerní síť která se skládá:
z jemných aktinových mikrofilamentů (umožňují měňavkovitý pohyb, cirkulaci
cytoplazmy a hojně jsou zastoupeny především ve svalových buňkách kde se podílí
na svalovém stahu)
z intermediárních mikrofilamentů, které udržují tvar buňky
z mikrotubulů (jsou nejtlustšími vlákny, buňku tvarují a v dělících se buňkách se
organizují do útvarů, které pomáhají táhnout zdvojené chromozómy do opačných
směrů a rozdělit je rovnoměrně mezi 2 dceřinné buňky).
Cytoskelet souvisí se strukturou nukleoskeletu (polymerního lešení v jádře, které má
zásadní význam pro organizaci chromatinu a genovou expresi). Tvar buňky a
nastavení genové exprese se potom zase odráží ve struktuře mezibuněčné sítě.
Buněčné inkluze (paraplazma) tvoří biochemické složky cytoplazmy, které se aktivně
nepodílejí na metabolismu buněk např. zásobní látky (tukové kapénky, zrna
glykogénu), pigmentová zrna (činností zvláštních buněk chromatoforů schopných
měnit vnější tvar probíhá barvoměna)
Mezibuněčná hmotaje komplikovanou sítí vytvořenou složitým propojením
speciálních proteinů a polysacharidů. Typické jsou především velmi vysoké
hmotnosti molekul (zejména u polysacharidů – např. molekuly kyseliny
hyaluronové).
Buňka je otevřený dynamický biologický systém, který zajišťuje ve vztahu ke
svému okolí bousměrný tok látek, energie a informací. Metabolická rovnováha
buňky (homeostáza) je obdivuhodně stálá a kdykoliv je rovnováha porušena má
buňka tendenci vrátit se k původnímu stavu. Je toho schopna díky funkční sítí
regulačních mechanizmů, která regulují průběh a rychlost všech reakcí v buňce.
1.1. Dělení buněk
Cíle kapitoly: Po zvládnutí této kapitoly:
- budete podrobně znát proces dělení buněk
- pochopíte význam dělení pro ontogenezi živočišného těla
- se seznámíte podrobně s průběhem dělení nepřímého (mitózy) a redukčního