Majkus Z. (2007) Obecná Zoologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
- ve smyslu zhoršení (regresivní změny)
- ve smyslu výskytu nových vlastností (progresivní změny). Ty vedou
k zachování buňky
Progresivními změnami překonávají buňky své poškození a zabraňují svému
zániku (buňka má tedy jakési adaptační mechanizmy). Adaptační mechanizmy
jsou výraznější u buněk s nižší strukturální a funkční úrovní (např. buňka kostní
- 19 -
má lepší adaptační schopnosti než neuron). Progresivní změny jsou vázány
především na aktivaci proteosyntézy (zmnožení granulárního ER, zmnožení
mitochondrií). Jestli je překročena určitá mez autoregulačních (kompenzačních)
mechanismů dochází k výrazným a nevratným změnám struktur a funkce.
Nekrotické změny nastávají postupně v různých časových intervalech. Odumřelé
buňky podléhá autolytickým (samonatravovacím) pochodům při kterých dochází
ke ztrátě barvitelnosti nukleových kyselin jádra a cytoplazmy.
Smrt buněk byla sledována studiem tkáňových kultur. Odumírání buněk je
spojeno se zástavou pohybu buněčných organel a následným scvrknutím buňky.
Nekrózy buňek jsou pochodem intravitálním, který probíhá na základě
autolytických procesů. Je rozdíl mezi nekrózou buňky (buněk) při dílčím
poškození tkáně a autolytickými změnami spojenými se smrtí organismu jako
celku (dochází pouze k projevům autolýzy - samonatrávení)
Je možné pozorovat i izolovaný zánik jednotlivých buněk apoptózu při které
nedochází k autolýze. Základním pochodem apoptózy je aktivace proteáz a
endonukleáz, ty vedou ke změně struktury nukleových kyselin a proteinů, buňka
se postupně scvrkává, tmavne (buněčný stín) a je odbourávána mikrofágy.
Ultrastrukturální změny při poškození buňky
poškození jádra (změna tvaru, vznik pseudoinkluzí, změny v rozptylu
chromatinu)
změny ve stavbě endoplazmatického retikula (ztráta ribozómu, rozšíření
membránového systému atd.)
změny ve stavbě Golgiho aparátu
zmnožení lysozómu
poškození struktury mitochondrií
poškození biomembrán (vznik nerovnosti povrchu buňky, jejich fragmentace)
poškození cytoplazmatické matrix (zvýšení obsahu vody)
Nádorová buňka (neoplazie)
Neoplazie vznikají při zvýšeném a nekontrolovaném buněčném dělení. Nádorové
buňky vykazují četné odchylky od výchozího typu co do tvaru (podmíněno
tlakem buněk v nádorové populaci), ve velikosti a struktuře jádra (některá jádra
dosahují až obrovských rozměrů a bizarních tvarů tzv.monstrózní jádra) a
cytoplazmy. Změny na jádrech buněk ale nemusí být vždy jen projevem
nádorového růstu. S atypickými jádry se můžeme setkat u zánětlivých procesů,
v důsledku ozařování např. ve zdravých buňkách v okolí nádorů v důsledku jeho
ozařování, nebo i při regeneračních pochodech.
Cytologické znaky nádorových buněk určují jejich benignitu nebo malignitu.
Souborné hodnocení změn je tzv. „grading“ tedy hodnocení biologické povahy
nádoru.U nezhoubných (benigních) nádorů je odlišnost nádorových buněk velmi
malá až nepostřehnutelná.