Majkus Z. (2007) Obecná Zoologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Cíle kapitoly: Po zvládnutí obsahu této kapitoly:
- budete schopni charakterizovathlavní znaky mnohobuněčného organismu
- pochopíte stavbu mnohobuněčného organismusmu jako strukturálního útvaru
tvořeného sítí buněk a mimobuněčnou (mezibuněčnou) hmotou
- budete umět definovat základní znaky tkáňové buňky
- pochopíte obsah pojmů diferenciace a determinace
Klíčová slova: mnohobuněčnost, genom, diferencovaná tkáňová buňka,
mimobuněčná hmota, cytoskelet, mezibuněčné spoje, komunikace buněk,
determinace buněk, diferenciace buněk, tkáně, gametogeneze, samouspořádání,
morfogeneze
Průvodce kapitolou V této kapitole je prezentován mnohobuněčný organismus jsko složitý biologický
systém složený z různých strukturálních a funkčních celků (tkání, orgánů, orgánových
soustav). Charakteristickým znakem tohoto systému je homeostáza.
Buňky v mnohobuněčném organismu se mohou značně lišit jedna od druhé ačkoliv
obsahují tutéž DNA. Je to podmíněno tím, že využívají selektivně různé části své
genetické informace podle podnětů z jejich okolí.
Rozdílnost stavby buněk mnohobuněčných organismů
V mnohobuněčných organismech musí jednotlivé buňky obvykle plnit odlišné,
specifické úlohy a proto se také významně liší ve své stavbě, velikosti i buněčném
metabolismu. V těle člověka se např. nalézá na 200 různých typů buněk (buňky
kůže vypadají jinak a fungují zcela jinak než neurony), přestože vznikly dělením
z jediné buňky (oplozeného vajíčka). Všechny buňky v jednom organismu nesou
stejnou genetickou informaci a odlišné specializace je dosaženo jen tím, že je v
jednotlivých buňkách realizována jen její část, tj. jsou aktivovány jen některé
geny (označují se jako tzv. transkripční profil).
Diferenciace buněk
Jako diferenciaci označujeme proces, při kterém dochází k rozrůzňování buněk (k
jejich tvarové a funkční specializaci). Vzhledem k tomu, že veškeré buňky mají
stejný genetický potenciál, jejich specializace musí být důsledkem vzájemné
koordinace, tedy jakési "domluvy", který gen bude kdy v které buňce spuštěn.
Slouží k tomu dva základní mechanizmy. Jednak může dojít k rozdělení rolí mezi
buňkami již na úrovni dělení buněk, kde obě dceřinné buňky sice získají stejnou
genetickou informaci, ale různým způsobem se mezi ně rozdělí mechanismy,
které regulují funkci genetické informace (enzymy, odlišné složení plazmatické
membrány). Pak tento proces označujeme jako asymetrické dělení buněk. V
druhém případě dochází ke specializaci buňky, která má stejné vlastnosti jako
buňka sesterská a to na základě komunikace s vnějším prostředím, se sousedními
buňkami. Toto jsou případy hormonální regulace nebo např. vlivu morfogenů.