Majkus Z. (2007) Obecná Zoologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
buněk
- 27 -
kolonie sice také mohou obsahovat buňky tvarově i funkčně rozdílné, ale buňky
nejsou vzájemně propojeny, nepředávají si živiny (každá z nich musí alespoň
občas přijímat potravu samostatně)
v mnohobuněčném těle se buňky mohou daleko více diferencovat
(specializovat)
adheze a komunikace buněk umožňuje udržení stálého tvaru těla a jednotlivých
orgánů
mezi buňkami existuje specifická chemická signalizace
buňky jsou propojeny i mimobuněčnou hmotou (mimobuněčnou sítí
extracelulární matrix) obsahující vlákna kolagenu a glykoproteidy
povrchové buňky tvoří kontinuální a vzájemně komunikující tkáň (nejsou
navzájem odděleny mimobuněčnou hmotou).
Ta je rozdělena na 2 vrstvy:
povrchovou (epitelovou) zajišťující komunikaci s okolím a vnitřní (pojivovou)
která je tvořena buňkami pojivových tkání ( mezi nimi je bazální lamina)
Buněčná složka mnohobuněčných organismů:
Tělo mnohobuněčných organismů tvoří množství různě diferencovaných diploidních
buněk. Diferencované somatické buňky již nemají svou autonomii jako jednobuněčné
organismy a jsou životaschopné pouze v komunitě buněčné asociace. Diferencují se
morfologicky i funkčně a společně vytvářejí mnohobuněčné struktury (tkáně a
orgány). Všechny organismy vytvářejí své struktury na základě zděděné informace a
základním principem vývinu je samouspořádání.
Mimobuněčná (mezibuněčná) hmota
Mezibuněčná hmota je nutnou podmínkou existence mnohobuněčných organismů. I
když její složení se v jednotlivých skupinách liší, princip organizace a funkce je
stejný – vytváří jakési trojrozměrné lešení (síť), jejíž struktura se liší u různých tkání,
či dokonce v různých místech prostoru téže tkáně. Tato síť je výsledkem kolektivní
činnosti buněk, současně se však buňky podle jejich parametrů orientují v kontextu
svého okolí. Jde přitom o strukturu velmi dynamickou, neustále přestavovanou
stovkami proteinů, takže i tato struktura představuje „paměť“ o předchozí ontogenezi
organismu a je současně pro buňky jakýmsi návodem pro chování budoucí.
Výrok že „mnohobuněčný organismus se skládá z buněk“ je velmi nepřesný. Spíše
platí, že „mnohobuněčný organismus je dynamickou sítí vystavěnou z buněk a
z mezibuněčné hmoty, která je zdrojem epigenetické informace (informace obsažené
mimo geny). Právě toto propojení činí buňku součástí celku a současně ji poskytuje
jakési “ povědomí“ o tomto celku. Někteří autoři proto nazývají mezibuněčnou hmotu
„orgánem hmoty“ formujícím princip ontogeneze.