Majkus Z. (2007) Obecná Zoologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
tkáních) a mnohobuněčné (žlázové buňky jsou soustředěny do určitých
okrsků).
podle tvaru na trubicovité (tubulózní), váčkovité (alveolární) a tuboalveolární
(trubicovitý typ na konci rozšířený ve váček)
jednoduché a větvené
Žlázy podle funkce dělíme na:
žlázy exokrinní (s vnějším vyměšováním): u nich je zachováno spojení
s povrchovým epitelem ze kterého vznikly. Exokrinní žlázy se skládají ze
sekretorické částia z vývodů, odvádějících sekret mimo žlázu (potní a mazové
žlázy, žláza mléčná, játra)
žlázy endokrinní (s vnitřním vyměšováním), které nemají vývod a produkty
(hormony) vyměšují do krve (např. hypofýza, štítná žláza, nadledvinky, šišinka)
žlázy smíšené spojují funkce obou typů žláz např. pankreas, pohlavní žlázy
(gonády)
Epitel víceřadýtvoří buňky nestejně vysoké, které sice nedosahují k povrchu
epitelu, ale všechny nasedají na bazální membránu. Jádra jsou uložena ve více
řadách nad sebou. Tvoří např. sliznici dýchacího ústrojí savců.
Epitel přechodníje typický pro močové cesty savců (vystýlá močový měchýř,
močovod a horní úsek uretry). Je charakteristický přítomností buněk v povrchové
vrstvě. Je uzpůsoben k roztahování a stahování orgánu, přitom se mění tvar
buněk (zplošťují se) v závislosti na objemu měchýře.
Metaplazie:
Za některých fyziologických nebo patologických podmínek se jeden typ epitelové
tkáně může změnit v typ jiný (např. u silných kuřáků cigaret se víceřadý epitel
bronchů může transformovat ve vrstevnatý dlaždicový epitel). Metaplazie je
proces vratný a vyskytuje se i u vazivové tkáně.
Nádorové onemocnění epitelové tkáně:
Karcinomy (maligní nádory epitelového původu)
Adenokarcinomy jsou zhoubné nádory žlázového epitelu (nejčastější tumory
dospělého věku)
4.3 Tkáně pojivové Histogeneze pojiv:
Všechna pojiva vznikají diferenciací mezenchymu (mezodermu). Výchozím
materiálem pro histogenezi pojiv je mezenchym představující primitivní výplň i
oporu v embryogenezi.
- 33 -
Pojiva obratlovců vznikají výlučně z buněk, které vycestovaly z mezodermu jako
mezenchym (zárodečné vazivo), jehož elementy se dále mění v
buňky,
charakteristické pro jednotlivé typy pojiv.
Buněčnou složku pojivových tkání tvoří:
buňky fixní: fibroblasty a fibrocyty, chondroblasty a chondrocyty, osteoblasty
a osteocyty, retikulární buňky (mohou se měnit ve fagocytující buňky), tukové
buňky (adipocyty) a pigmentové buňky
buňky volné mající schopnost pohybu v mezibuněčných hmotách: histiocyty,
plazmatické buňky a krevní buňky (červené a bílé krvinky)
Základní hmota (matrix) je buď polotekutá (vazivová tkáň), tuhá (chrupavčitá
tkáň) nebo tvrdá (kostní tkáń)
Pojivové tkáně dělíme na:
pojiva oporná a výplňová
pojiva trofická
Pojiva oporná (tkáně prostorové) vytvářejí tělní kostry (skelety), oporné sítě a
obaly vnitřních orgánů
Pojiva trofická (tělní tekutiny) mají funkci trofickou (vyživovací)
Tkáň vazivová se vyskytuje v několika typech:
mezoglea je vývojově nejprimitivnější pojivová tkáň (houby, láčkovci) zárodečný mezenchym je zárodečná tkáň z níž se během embryogeneze