Majkus Z. (2007) Obecná Zoologie

granulocyty  jsounejpočetnějšími leukocyty (70-80%). Podle způsobu barvení se 
dále dělí na neutrofilní, eosinofilní a bazofilní granulocyty.  

 
o

 agranulocytyjsou zastoupeny lymfocyty a monocyty: 

Lymfocyty jsou buňkami imunitního systému: 
T-lymfocyty se podílejí na buněčné imunitě, která je charakterizovaná produkcí 
senzitizovaných  buněk. Diferencují se v brzlíku ve 3 typech: jako pomocné, tlumivé a 
zabíječské (ty  likvidují buňky infikované viry i některé typy nádorových buněk) 
B-lymfocyty zajišťují látkovou imunitu spočívající v 

produkci protilátek 

(imunoglobulínů). Vznikají v kostní dřeni. 
 
Monocyty jsou největšími bílými krvinkami a byly zjištěny pouze u savců. Jsou to 
makrofágní buňky produkované slezinou a mízními uzlinami.  
 

- 39 - 

Schopnost fagocytózy bílých krvinek i jiných buněk popsal ruský zoolog 
I.I.Mečnikov. Bílé krvinky se podílí na obranných (imunitních) reakcích buď svou 
schopností fagocytózy (buněčná imunita) nebo tvorbou protilátek (látková imunita). 
 
 
 

Lymforetikulární tkáně a orgány:   
Místem vzniku leikocytů jsou brzlík (thymus), lymfatické uzlíky (zpravidla 
útvary dočasné rozvinuté především v období infekce), lymfatické uzliny 
začleněné do soustavy mízní, mandle (tonsily) a slezina (největší mízní orgán 
v těle sloužící k likvidaci odumřelých erytrocytů a k tvorbě leukocytů).   

 Krevní destičky (trombocyty) 

Jsou to ploché, drobné a bezjaderné úlomky megakaryocytů podílející se na 
srážení krve. V 1ml krve je jich přítomno 200-400 tisíc. 
Trombocytyjsou přítomny pouzeu savců. U ostatních obratlovců jsou přítomny 
koagulocyty(ty jsou na rozdíl od trombocytů  buňkami s jádrem). 
 
¾  Míza (lymfa) je podobná krevní plazmě, obsahuje až 99 % lymfocytů a jen 
nepatrné množství erytrocytů. Má schopnost se srážet.  
 
¾  Tkáňový mok. se tvoří prostupováním tekutiny z krve stěnami kapilár do 
mezibuněčných prostor, zejména do pojiva.   
 
 
Imunita je obranyschopnost (od latinského slova imunis, tedy odolný) organismu. 
Jedná se o adaptační mechanizmus, který se u organismů vyvinul v různé podobě 
během fylogeneze. Nositely imunitního systémů jsou speciální buňky v mízních 
uzlinách, slezině, střevní stěně, v kostní dřeni a některé typy bílých krvinek v 
krevním oběhu. Reagují na cizí makromolekuly, které jsou označovány jako 
antigeny. 
Antigeny (Ag) jsou makromolekulární látky přirozeného i umělého původu, které 
mají schopnosti indukovat v organismu registrovanou odpověď a specificky 
reagovat s produkty této odpovědi (s protilátkami). Vlastnosti antigenů mají 
polypeptidy, proteiny, nukleoproteiny,  polysacharidy a další. Antigény červených 
krvinek (tzv. aglutinogeny) jsou v jejich membránách, ale i v jiných tkáňových 
buňkách, zatímco v krevní plazmě jsou přítomny protilátky (aglutininy). Při 
smísení krve různých krevních skupin může dojít k aglutinaci (shlukování) krve. 
Přítomnost aglutinogenů umožnily rozlišit základní krevní skupiny (Lansteiner 
1901 stanovil krevní skupiny A, B, O, pražský psychiatr Jan Janský stanovil navíc 
skupinu AB). 
Podle původurozlišujeme imunitu na:  ƒ  nespecifickou  (přirozenou, vrozenou) založenou na likvidaci cizorodého 
materiálu fagocytózou, zánětem, či zvýšenou teplotou  
ƒ  specifickou (získanou) podmíněnou činností specializovaných volných buněk, 
T-lymfocytů a B-lymfocytů. Nespecifická imunita je základem individuální