Majkus Z. (2007) Obecná Zoologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
- 40 -
odolnosti (rezistence) organismu. Hlavní funkcí imunitního sytému je rozpoznání
„cizího“ a „vlastního“ a likvidace cizího.
Jako každý informační systém má i imunitní systém trojí funkci: poznávací,
paměťovou a reakční. Reakční fáze umožňuje eliminovat cizorodý materiál antigenní
povahy dvojím způsobem:
Podle průběhu imunitní reakce pak rozlišujeme imunituna:
buněčnou, založenou na schopnosti některých leukocytů fagocytovat (přímá
interakce obranných buněk s cizorodou bílkovinnou strukturou)
látkovou (humorální), zprostředkovanou biologicky aktivními látkami
vylučovanými do tělních tekutin (tvorba protilátek imunoglobulínů).
Protiinfekční imunita je nejvýznamnější funkcí imunitního systému. Je zaměřena
proti patogenním mikroorganismům schopným vyvolat infekční (přenosné)
onemocnění.
Protitransplantační imunita je komplexní reakce organismu vedoucí k vyloučení cizí
tkáně. Uplatňuje se v ní jak buněčná, tak i humorální imunita a významnou roli
sehrávají i faktory přirozené rezistence organismu.
Imunostimulace je zvýšení imunitní aktivity a posilování imunity. Nejdůležitější je
potom imunoprevence (ochranné očkování, vakcinace), otužování, obecně realizace
zásad tzv. zdravého životního stylu.
Imunosuprese je naopak snížení imunitní aktivity (omezení schopnosti reagovat na
antigen tvorbou protilátek), tedy potlačení imunity a navození stavu imunologické
tolerance (např.při silných alergických reakcích a především před transplantacemi).
Za určitých okolností může však silná (neadekvátní) reakce imunitního systému vést
k
poškození vlastního organismu (buněk a tkání) alergickou reakcí nebo
anafylaktickým šokem.
Autoimunita způsobuje chorobný stav imunitního systému při kterém dochází ke
specifickým (buněčným i látkovým) reakcím s antigeny vlastního těla a ke vzniku
tzv. autoimunitních chorob (Adisonová nemoc, autosterilita i diabetes ).
4.4 Tkáň svalová
Je tvořena jednotlivými svalovými buńkami (myocyty) nebo svalovými vlákny
(soubuním, syncytiem), které jsou po stimulaci nervovými impulzi stažitelné.
Jednotlivá svalová vlákna jsou spojována retikulárním vazivem ve svalové svazky a
jejich spojením vznikají svaly. Podíl svalové tkáně převažuje u většiny živočichů nad
ostatními tkáněmi.
Histogeneze
Svalová tkáň vzniká obecně z mezodermu (příčně pruhovaná a srdeční), hladká
svalová tkáň pak z mezenchymu.
Konraktilita svalové tkáně
Realizace stahu (kontrakce) je obecnou vlastností svalové tkáně podmíněnou
přítomností kontraktilního systému (ve svalových buňkách jsou přítomna zvláštní
stažitelná vlákenka myofibrilytvořené 2 typy speciálních proteinových myofilament