Majkus Z. (2007) Obecná Zoologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
- 26 -
Embryogeneze mnohobuněčných Tělo mnohobuněčných živočichů vzniká během embryogeneze diferenciací
(rozrůzněním) buněk a vede ke vzniku tkání, orgánů a orgánových systémů, které
vytváří živočišný organismus jako biologický systém.
Soustředění velkého množství buněk v mnohobuněčném organismu vede k izolaci
většiny buněk od vnějšího prostředí a ke vzniku vnitřního prostředí a mechanismů
k udržení stálosti vnitřního prostředí (homeostázy).
U vyšších obratlovců se během evoluce se vytvořily:
termoregulační mechanismus
trávicí a oběhová soustava z potřeby transportu látek v těle
dýchací soustava k zajištění transportu plynů
vylučovací soustava zajišťující transport produktů látkového metabolizmu a
osmoregulace
potřeba koordinace činnosti buněk vedla ke vzniku regulačních mechanismů
(regulaci látkové - humorální a nervové)
udržení vnějšího tvaru těla mělo za následek vnitřní uspořádání orgánů a vznik
oporné soustavy (vnější a vnitřní)
zvýšení nezávislosti na vnějším prostředí a vytvoření vlastního vnitřního
prostředí vedlo k ukládání zásobních látek v těle a mimo tělo a
k fyziologickým mechanismům jako je stav strnulosti, zimní a letní spánek,
migrace
ochrana těla před poškozením a udržení celistvosti těla (lokomoce, ochrana a
obrana, rohy, parohy, kopyta, zuby atd., imunita)
Charakteristika mnohobuněčných
Mnohobuněčný organismus je tvořen 2 nedílně provázenými typy „živé hmoty“,
masou buněk a mezibuněčnou hmotou. Obě tyto složky jsou vysoce strukturované
v čase i prostoru. Mezibuněčný prostor je tvořen časoprostorovým kontinuem jednak z
mezibuněčné hmoty (extracelulární matrice), tak ze sítě organických i anorganických
látek a difuzibilních signálních molekul. Buňky přijímají vnější signály, konfrontují je
se svou vlastní historií a interpretují je formou okamžité fyziologické reakce, změn
genové exprese, produkce energie, metabolismu, diferenciace a signalizace do
vnějšího prostředí.
Druhý typ polarity představuje celek organismu, který více či méně reaguje na
podněty z prostředí a udržuje vnitřní celistvost mnohobuněčného individua, jeho
homeostázi a morfogenezi.
Mnohobuněčný organismus je pak jednotou, dialogem mezi celkem a buňkami.
Model mnohobuněčného organismu jako dynamické sítě vystavěné z buněk a
z mezibuněčné hmoty:
mnohobuněčné tělo je složené z diferencovaných somatických diploidních