Majkus Z. (2007) Obecná Zoologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
vytváření druhotných nádorů i ve vzdálenějších tkáních a orgánech
st. klinického nádoru představuje již klinicky zjistitelné projevy
- 21 -
Buňky jsou základními jednotkami života. Všechny buňky jsou obklopeny
membránou, která reguluje příjem a výdej látek buňkou. Cytoplazma buněk
obsahuje celou řadu dalších membránových systémů se zvláštním metabolickým
významem (např. mitochondrie, které zabezpečují oxidaci látek).
Dělení buněk (autoreprodukce) zajišťuje kontinuitu života, reprodukci jedinců
různých živočišných druhů a během embryonálního vývinu u mnohobuněčných
organismů zmnožení buněk a přepis genetické informace do každé z nich.
Kontrolní otázky: 1. Jaký proces probíhá v ribozómech?
2. Kde v buňce probíhá glykolýza ?
3. Uveďte hlavní typy aktivního transportu látek do buněk?
4. Jaké jsou hlavní funkce hladkého endoplazmatického retikula?
5. Jaký je funkční rozdíl mezi hetero- a euchromatinem?
6. Uveďte shodné a rozdílné znaky buňky mikrobiální, rostlinné, hub a živočišné
7. Jaké charakteristické změny vykazuje nádorová buňka
- 22 -
2. BUŇKA JAKO ŽIVOČIŠNÉ INDIVIDUUM
Cíle kapitoly Po nastudování této kapitoly:
- poznáte rozdíly mezi buňkou jako samostatného živočišného individua
(Protozoa) a buňkou tkáňovou mnohobuněčného živočicha (Metazoa)
- seznámíte se podrobně se stavbou a funkcemi organel buńky jednobuněčných
organismů (Protozoa).
Klíčová slova: jednobuněčnost, stavba buňky jednobuněčných, organely
pohybové, smyslové a nervové, organely tělního pokryvu a látkového
metabolismu
Eukaryotní organismy se mohou vyskytovat jako organismy jednobuněčné, tak
mnohobuněčné (rostliny, živočichové a houby).
Živočišná buňka může existovat jako samostatný organismus (jednobuněční,
Protozoa), nebo je součástí mnohobuněčného organismu jako buňka
specializovaná k výkonu určité funkce (mnohobuněční, Metazoa)
Stavba těl jednobuněčných organismů
U jednobuněčných organismů je jejich tělo představováno jedinou buňkou a
speciální funkce vykonávají částí této buňky (organely).Vedle buněčných organel
charakteristických obecně pro každou buňku nalézáme v jejich tělech ještě řadu
dalších struktur, nahrazujících některé orgány mnohobuněčných.
Jsou to organely pohybové, smyslové a nervové, organely tělního pokryvu a
látkového metabolismu.
Pohybové organely:
Pohyb jednobuněčných je možný činností vnějších pohybových organel, vzácněji
nitrobuněčnými kontraktilními vlákenky (myofány).
Mezi povrchové organely patří:
panožky (pseudopodia) jsou výběžky základní cytoplazmy, jejichž vznik a
zánik je podmíněn změnami skupenství koloidních roztoků plazmy a povrchového
napětí buňky. Panožky mohou být laločnaté (lobopodie, např. i u některých
leukocytů), panožky vláknité (filopodie), panožky kořenovité (rizopodie) nebo
panožky vláknité s centrální výztuží (axopodia) jako adaptace k pasivnímu,
vznášivému pohybu ve vodě.