MRMUV_studijni_text_final

indikátorů  mající  za  následek  deformaci  komplexity  sociální  reality  a  jednak 

důraz  na  vnitřní  charakteristiky  metropolitních  regionů  bez  zohlednění  jejich 

vzájemné funkční (konektivity) provázanosti. Mnohem intenzivnější diskuze se 

vztahují  k  dalším  dvěma  dimenzím.  Politicko-normativní  dimenzi  bývá 

vytýkána  její  jednoznačná  primárně  ekonomická  rozvojová  orientace.  Na 

pozadí  narůstající  konkurence  a  globalizace  se  pokouší  stát  a  spolkové  země 

prostřednictvím propojení rozvojových potenciálů jednotlivých metropolitních 

regionů indikovat nové rozvojové potenciály. Tyto aktivity vedou k akcentaci 

ekonomické stránky rozvoje bez zohlednění sociálních a ekologických aspektů 

(Blotevogel, 2001). Do jisté míry se tak mění klasické paradigma vyváženého 

rozvoje  všech  území  směrem  k  orientaci  na  podporu  „pólů  růstu“,  které  by 

měly  stimulovat  rozvoj  jejich  zázemí,  přičemž  tato  orientace  „posilování 

silných“  zvyšuje  význam  zásluhovosti  nad  solidaritou  (viz  např.  Blažek, 

Macešková, 2010). Ostatně samotná teorie „pólů růstu“ se často výrazně liší od 

reality,  jinak  řečeno  multiplikační  efekty  jsou  mnohdy  omezeny  převážně  na 

blízké zázemí „pólů“. Jasnými poraženými se tak stávají periferní regiony (na 

mezogeografické  úrovni),  které  čelí  stále  silnějšímu  procesu  periferizace 

(marginalizace)  (Leber,  Kunzmann,  2006).  Kriticky  jsou  vnímány  u  poslední 

„politicko-plánovací“  dimenze  metropolitních  regionů  hlavně  následující