MRMUV_studijni_text_final

saturující  „gap“  mezi  národní  a  lokální  úrovní.  Z hlediska  horizontálního  se 

pak  jedná  o  snahu  kapitalizovat  a  posilovat  funkční  synergie  mezi  aktéry 

v rámci  metropolitních  regionů,  a  to  prostřednictvím  společných  rozvojových 

plánů  řízených  a  spravovaných  konsensuálně  konstituovanými  institucemi 

(enabling 

authority) 

a 

přispívat 

tak 

k 

udržení/zvýšení 

jejich 

konkurenceschopnosti.  Proces  rozhodování  a  řízení  metropolitních  regionů 

představuje  jednu  z forem  regionální  governance,  kterou  lze  charakterizovat 

jako slabě institucionalizovanou formu kooperace, založenou spíše na síťových 

vztazích  regionálních  aktérů  pro  plnění  potřeb  regionálního  rozvoje  (Fürst, 

2001)  nebo  jako  proces  organizace  a  koordinace  aktérů  za  účelem  realizace 

kolektivní  akce  pro  zlepšení  stavu  rozvinutosti  daného  území  (Rumpel  et  al., 

2011). Síťový charakter vyplývá nejen z povahy samotných sítí, jež v většině 

případů vznikají spontánně skrze interakci aktérů, kteří sdílejí společný zájem a 

dosažení tohoto zájmu formulovaného do určitého cíle je efektivnější v rámci 

této sítě, než mimo ni, tzn. než výlučně vlastní aktivitou (Rumpel et al., 2008). 

Posledně  zmiňovaný  aspekt  přesně  vystihuje  governance  metropolitních 

regionů,  jelikož  se  jedná  o  procesy  organizované  a  řízené  (metaforicky)  „ve 

stínu hierarchie“ (tj. jak mimo stát, tak i mimo municipality či administrativní 

jednotky).  

Nicméně  je  třeba  zdůraznit,  že  tato  forma  organizace  a  koordinace  územního