1 LITERÁRNÍ EPOCHY, směry a skupiny

Spisovatelé: John Milton (Osvobozený Jeruzalém), Bohuslav Balbín (Učené čechy), Bedřich Bridel (Co Bůh? Člověk?)

Klasicismus a osvícenství

• Klasicismus

• (17. a 18. století)

• Vznikl ve Francii 17. století za vlády "krále slunce" Ludvíka XIV. jako reakce na citové až vášnivé baroko a odtud se rozšířil do celé Evropy.

• Klasicismus se ve svém návratu ke klasickým antickým ideálům znovu hlásí i renesančním pohledům (zájem o antiku posílen vykopávkami v Itálii (Pompeje)

• Klasicismus představuje reakci na citově působivé baroko s velkými tématy lidské naděje a touhy, ale také utrpení a smrti, i na hravé a ozdobné rokoko, a zdůrazňuje proti nim střízlivý rozum, racionalitu, uměřenost a strohý až přísný, ale srozumitelný řád.

• příliš nevěnuje touhám a nadějím jednotlivce a spíš zdůrazňuje, že jedinec se musí podrobit veřejnému řádu společnosti.

• Architektura: - vychází z antiky

- stavěly se zejména světské stavby (divadla, nemocnice, banky)

- jednoduchá výzdoba, rovné čisté linie, trojúhelníkové štíty, antické sloupy

- příznačné byli i francouzské parky, založené na principech symetrie, plné altánů, alejí, vodotrysků a stromů (sestříhaných do geometrických tvarů)

• Hudba: W. A. Mozart, L. van Beethoven

• Osvícenectví

• komplex myšlenkových proudů, které vyjadřovaly odvrat od víry a církevních dogmat ve prospěch rozumu, vědeckého poznání a tolerance

• V osvícenských názorech na smysl lidské existence již nedominovala spása člověka, ale prosazování lepších podmínek pro život člověka na Zemi.

• začíná kritizovat vládu panovníka (nemá vládnout despoticky, ale „osvíceně“)

• klade důraz na rozum a vzdělání (víru v boha nahrazuje vírou v rozum)

• vyjadřuje odpor k autoritě církve

• prosazuje rovnost mezi lidmi, svobodu myšlení

• literatura je těsně spjata s filozofií

Spisovatelé: Voltaire (Candide), Moliére (Lakomec, Tartuffe,..), Daniel Defoe (Robinson Crusoe), Jonathan Swift (Gulliverovy cesty), Denis Diderot (Jeptiška, Jakub Fatálista)

Preromantismus a romantismus

• Preromantismus

• (druhá polovina18. století)

• Časově se shoduje s obdobím osvícenství a s národním obrozením u řady evropských národů.

• důraz na cit, neporušenou přírodu, vzdálenou minulost

• návrat k lidové slovesnosti

• hledá se vnitřně čistý, nezkažený, prostý člověk

• Literatura zobrazuje ideální svět a ideální prostředí – uniká do minulosti nebo exotických krajů

• Odmítání ryze rozumových forem pohledu na svět a umění už nevidí jako napodobování ideálů antiky, ale jako výklad současného světa a současného člověka

Spisovatelé: Jean Jacques Rousseau (Emil neboli o výchově), Johann Wolfgang Goethe (Utrpení mladého Werthera), Friedrich Schiller (Loupežníci, ..)

• Romantismus

• (přelom 18. a 19. století)

• Reakce na racionalismus v podobě citového přístupu k životu (proti ideálům antiky se staví vášně a fantazie, pohyb a dramatičnost)

• Vedle antického ideálu se objevuje požadavek opravdovosti

• Návrat k estetickým hodnotám středověku a gotiky

• Do středu zájmu umělců se staví rozporuplné nitro konkrétního jedince

• ve výtvarném umění se projevuje napodobováním gotického umění v historizujících stavbách a obdivu k nespoutanosti a svobodě (malíři: J. Mánes, E. Delacroix,.)

• do hudby vstupují místo pevné kompoziční skladby klasicismu prvky lidové hudby a objevují se nové přístupy (F. Schubert, R. Schumann, F. Chopin, C. M. von Weber)

• Touha po svobodě a rovnosti všech lidí, jak ji přinesla francouzská revoluce, podložená rozkladem morálky ve světě, kde jsou jediným argumentem peníze, se stala pramenem všech životních příběhů, které se staly náměty romantické literární formy.

• Odcizení se světu a z toho ústící samota hrdiny mohla být vyrovnána jen silnou láskou, i když i ta velice často není láskou čistou a končívá tragicky.

• Romantický hrdina je tedy člověk vyděděný ze společnosti, je v rozporu s ní (loupežník, revolucionář, ..)

• Protože city jsou tím nejdůležitějším v zachycení života člověka, sSptává se nejrozšířenějším žánrem poezie, lyrická, ale i epická (např. tzv. Byronská povídka)

• Příznačná pro citový přístup je i obliba lidových legend, pověstí a pohádek (bratři Grimmové, Erben, Němcová)