1 LITERÁRNÍ EPOCHY, směry a skupiny

Spisovatelé: George Gordon Byron (Childe Haroldova pouť), Percy Bysshe Shelley (Odpoutaný Prométheus), Walter Scotta (Ivanhoe), Viktor Hugo (Chrám Matky boží v Paříži, Ubožáci,..), Alexandr Dumas (Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo), Alexandr Sergejevič Puškin (Evžen Oněgin, Cikáni)

Realismus a naturalismus

• Realismus

• (druhá polovina 19. století)

• Byl odpovědí na tehdejší umění, které popisovalo život hlavně bohatých a spokojených lidí, nebo fiktivních či historických osob.

• Komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti

• Přesné a všestranné studium společenského života, nitra člověka, zobrazení každodenního života

• Zobrazuje průměrného člověka, realistický román je zrcadlem společnosti, kronikou jejích mravů

• Autor neužívá autostylizace - není v díle přímo účasten

• Autorova objektivita je ale podmíněna - vybírá fakta, volí hrdiny, prostředí → není 100% objektivní, jelikož vybírá = svým způsobem hra na objektivní postoj

• Hrdina se vyvíjí – je dobově a společensky podmíněný

• Je uplatněna typizace – autor se snaží postihnout obecné, tj. typické, příznačné rysy lidí v jedinečném hrdinovi

• Demokratizace ve výběru postav – vybírá si z celého společenského spektra – vysoce postavení i chudí zobrazeni v prostředí jim vlastním

• Vztah autorů k tématu minulost – vyhýbají se jí, upřednostňují současnost (pokud se k minulosti vracejí, tak v případě posluhujícím současnému životu lidí)

• Umělec už není ten, který umí zachytit jen krásu.

• Díla realismu jsou spíše studií společnosti.

• Hlavní žánry - román, povídka, drama

• Nutným a zároveň typickým se stává v próze popis prostředí a postav

• Zobrazují typické jevy (nikoli konkrétní skutečnosti)

Spisovatelé: Charles Dickens (Oliver Twist), Thomas Hardy (Neblahý Juda),Emily Brontëová (Jana Eyrová, Na větrné hůrce), Fjodor Michalovič Dostojevskij (Zločin a trest), Nikolaj Vasilijevič Gogol (Revizor), Lev Nikolajevič Tolstoj (Anna Karenina), Jan Neruda (Povídky malostranské), Božena Němcová (Babička, Divá Bára,..), Karel Havlíček Borovský (Král Lávra, Tyrolské elegie)

• Naturalismus

• (70. léta 19. století)

• umělecký směr, který se snaží zachytit nezkreslenou realitu

• hlavním představitelem je Émile Zola

• Naturalistické spisovatele láká pesimismus – lidská bída, smrt i stáří.

• Jako lepší způsob bytí berou uvědomění pravé reality

• Naturalismus klade velký důraz na detailní popis prostředí i situací (například detailní a na rozdíl od realismu, ve kterém hlavní postavu představuje průměrný člověk, naturalismus zobrazuje něčím výjimečné osoby (takzvaně „nejbídnější z bídáků“), stojící buďto na okraji společnosti, nebo na jejím vrcholu

• Hlavní postavy jsou určitým způsobem zvláštní, poznamenané, vyřazené

• Trpí fyzickou nebo psychickou narušeností.

• Naturalismus souvisí s determinismem. Ten vylučuje úlohu vůle, nebo výchovy člověka na svůj osud. Člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnostmi (jsou dědičné)

• Člověk vystupuje jako ubohý produkt prostředí, rasy, výchovy a dědičnosti, lidská společnost je chápána jako biologický jev.

• Naturalistické romány se vyznačují odlidštěním. Autor nevstupuje ani nezasahuje do děje. Nechává vyvíjet události přesně tak, jak by se přirozeně udály. Cílem je obnažit člověka ve fyziologické podstatě (jako bytost řídící se pudy – ne mozkem).

• Nejvýraznějším českým naturalistou je Karel Matěj Čapek-Chod

• V české literatuře nebyl naturalismus příliš výrazný