12.BAROKO v čechách

BAROKO

• umělecký sloh vládnoucí v evropském umění od počátku 17. do poloviny 18. století

• počátky baroka jsou na konci 16. století v Itálii, odkud se šíří do celé Evropy

• sloh, který následoval po renesanci a byl jejím protikladem

• název „ baroko“ vznikl v polovině 18. století ( vytvořili ho klasicističtí estetici, aby pojmenovali tvorbu, která se jim zdála úpadková)

• pojem „ baroko“ lze vykládat různě : podivný, hojnost, perla nepravidelného tvaru

• barokní umění je emocionální, sugestivní, honosné, patří k nejbohatším ve svých dějinách

• baroko dělíme do tří období:

1. RANÉ BAROKO ( 1590 – 1625 )

2. VRCHOLNÉ BAROKO

( 1625 – 1675 )

1. POZDNÍ BAROKO

(1675 – 1750 ) – souběžně s rokokem a klasicismem

ARCHITEKTURA

• podoba nového slohu není všude stejná :

• ve Francii hovoříme o tzv. KLASICIZUJÍCÍM BAROKU

• odpor k evropskému baroku

• chladná, střízlivá varianta, závislá na renesanci

• ve většině dalších zemí se rozvíjí tzv. DYNAMICKÉ BAROKO

• je opakem renesanční touhy po uzavřené formě, harmonii, klidu a rovnováze

• budují se hlavně církevní stavby- chrám, kostel, klášter

• civilní stavby- zámek, dům, kašna

• stavby převyšují lidské měřítko

• snaha ohromit diváka

• hromadí se a deformují tvary, dynamika

• využívají se světelné efekty

• zlacení

• nový tvar- ovál ( např. oválná okna)

• stěny jsou zprohýbané, zbavené plošnosti

• složité půdorysy ( průniky geometr. tvarů)

• kupole na eliptické základně

• pilastry, sloupy

• bohatá plastická i malířská výzdoba

• součástí zámku je bohatě zdobené schodiště

SOCHAŘSTVÍ

• druhy, techniky i náměty přejaté z renesance

• záliba v plnosti tvarů

• již se nezobrazují ideálně krásné postavy

• oblíbené jsou drastické scény z mytologie

BAROKO V ČECHÁCH

České baroko se vyznačuje především robustností, hloubavou přemýšlivostí a citovou vřelostí (stačí připomenout barokní chrámy nebo sochy na Karlově mostě). Z toho logicky plyne, že silně převládá složka citová nad rozumovou. V mnoho případech je ovšem těžké rozhodnout, zda jde v barokním umění o intuitivní a bezděčný emocionální prožitek a vcítění se, či zda je umělecké dílo výsledkem rafinovanosti a chladnokrevné vypočítavosti.

České baroko má ještě jeden charakteristiký rys – je srozumitelné. Tento fakt je velice důležitý, neboť je to jeden z předpokladů, aby bylo baroko přijato všemi vrstvami obyvatelstva. Stačí si vzpomenout na množství barokních lidových staveb, kaplí, soch apod…

Baroko tedy kladlo důraz na smyslovou stránku vnímání – proto ta neobyčejná expresivnosta zesílená duchvní stránka. Umělecké dílo působí dramaticky, vypjatě a vzrušivě ( je ovšem pravda, že oproti dramatičnost a až extázi soch Breniniho je česká podoba baroka méně okázalá, ale o to hlubší a přímnější, tím také bližší pozorovateli).

vývoj baroka v Čechách dělíme do tří období: