4 Antigona

Bibliografické údaje

Napsal Sofoklés, z knihy Řecká dramata, z řeckého originálu přeložil Vladimír Šrámek a Ferdinand Stiebitz, vydala Mladá fronta jako svou 3675. publikaci v Praze roku 1976, vydání první.

Autor

Sofoklés – dramatik, politolog, kněz, politik

Představitel klasického období řecké literatury. Narodil se do dobře situované rodiny – otec výrobce zbraní. Napsal 123 her, ale dochovalo se pouze 7 (Aiás, Antigona, Král Oidipus, Oidipus na Kolónu, Trachiňanky, Élektra, Filoktétés, Ichneutai – Slídiči zachováno asi 400 veršů). Patřil mezi tři nejvýznamnější dramatiky Řecka: Sofoklés, Aischylos a Euripidés.

Obecně o dramatu – Drama se vyvinulo z obřadních her spojených s kultem Dionýsa a postupně se rozdělilo na tragédii, satyrské drama a komedii. Ve hrách vystupuje chór = veřejné mínění (lidu). Obsahovalo etapy děje. Aristoteles – Poetika – Teorie literatury – teorie tří jednot (místo, čas, děj). Princip Deus ex machina – [bůh ze stroje] nečekané rozuzlení. Teorie Katarze = teorie očištění.

Mezi typické znaky autorova stylu patří pravidelná výstavba tragédií – oblouk od expozice ke katastrofě i střídání epeisodií a stasim. Čerpá z mytologie, hlavní hrdinové vyjadřují protiklady a konflikt se silnějšími končí tragicky.

Dílo

Obecná charakteristika literárního díla

• Literární druh: drama

• Literární žánr: starověká řecká antická tragédie (asi 442 př. n. l.)

• Literární směr (sloh): mytologické scény, realismus; období klasické literatury (5. – 4- stol. př. n. l.)

Čas – mytologický námět (v mytické době, o thébském královském rodu), starověké Řecko

Místo – děj se odehrává před královským palácem v Thébách

Motivy – bohové, láska, povýšenost,

Charakteristika postav

• Antigona – dcera thébského krále Oidipa, nositelka a oběť rozporu, proměnlivé zákony vládců vs. věčné morální příkazy; ve sporu s Kreóntem fyzicky podléhá, ale morálně vítězí; hrdě udělá svůj čin proti neústupnému samovládci; obětavost, odhodlání, hrdinství

• Isména – její mladší sestra, poslušná, bojácná

• Kreón – thébský král, krutý a neústupný vladař, nedbal odvěkých nepsaných zákonů své země, proti vůli občanů prosadil své rozhodnutí; velká moc i důmysl člověka má však své meze:“ jen ten, kdo dbá zákonů vlasti, je hoden přátelství a úcty“ = hlavní myšlenka písně chóru – komentuje jednání vládce; za překročení rovnováhy řádu -» krutý, ale zákonitý trest

• Eurydika – Kreóntova manželka

• Haimón – syn Kreónta a Eurydiky, snoubenec Antigony; respektuje otce, ale jeho rozkazy nebere vážně

• Theiresias – věštec

• Strážce

• První posel

• Druhý posel

• Náčelník sboru

• Sbor thébských starců

Děj – vypsán na předešlých stránkách

Kompozice

• Tragédie o 5 dějstvích na začátku je prolog a na konci epilog

• Dramatická výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa

• Na konci každého dějství zpěv sboru

• Expozice: Dva bratři se navzájem zavraždí.

• Kolize: Kreon tvrdí, že první z Antigoniných bratrů byl hrdina a zaslouží pohřeb se všemi poctami zatím co druhý nikoli, to se nelíbí Antigoně, která chce, aby oba bratři byli pohřbeni.

• Krize: Antigona neuposlechne králův rozkaz a bratra pohřbí. Kreon ji nechá uvěznit v jeskyni, kde spáchá sebevraždu.

• Peripetie: Problém je, že Antigona byla snoubenkou Haimona. Haimon se ji pokouší zachránit, ale když přijde do jeskyně a vidí mrtvé tělo, tak se probodne. Tento čin vidí i sám král Kreon. Velice zarmoucen se vrací do svého paláce, kde vše oznámí své ženě. Ta se odejde pomodlit a také se probodne.

• Katastrofa: Král si nenechal poradit ani od věštce, ani od části sboru a doplácí na to smrtí všech svých blízkých, kteří umírají za jeho zločiny.