8. Český humanismus a renesance

Básnická skladba, viní šlechtu, že díky rozmařilému životu a požitkářství způsobuje úpadek země

Otče blahoslavený, jenž vlasti jsi žezlo držíval,
Vzhlédni na nás, pokavadž v obytech tebe
ještě nebeských
Láska jaká k tomu národu víže, jemuž jsi
dědičným
Druhdy velel právem; nezbýváť ochrany žádné
Nám nebohým v nehodách vezdejších, krom
tebe, pevná
Kotvice plavby naší! Ukrutné nás sice války
Ni krvaví mečové nehubí, ani Mars neděsí nás
Lebkou chocholatou; kladeném již v ohni, jak
ondy,
Města neplápolají; bezpečně na pastvině
tučné
Brav sem a tam bloudí; ze polí bezpečně si
rolník
Ourodu odváží; žádný v lesní neobývá
Houštině zákeřník; nijaká nás nouze nesouží;
Dost obilí role, dosti vinohrady nám daly vína;
Stáda pasou se v luzích; ve vodách ryb valně
se hemží;
Zpívání ptactva s bukotem zvěře v háji se
každém
Rozléhá; ani hlíza krutá, aniže smrtonosnou
Nakvašený vzduch traveninou naše oudy
nemrtví;
I zcela nás moru sousedního ušetřila rána.
Máme i sílu jarou; zmužilá prsa máme,
mohoucí
Snést nehodu všelikou: duch, duch jen
nesnesitelným
Pod nepravostí lká břemenem; neb k vlasti
hynoucí
Láska mizí. Ze šlechty není, kdoby věrně se
obce

Zastával. Již dosti na tom, v zlatohlav-li a
šarlat
Oblečeni kráčíme a větřiti pláštěm umíme;
Že vroucí žaludek skvostnými kojíme bažanty
A Kretským vínem; že sluhův obklíčeni hejnem
Stále těkáme, a přívětivé všem tváře jevíme,
Byťby pekelný jed pokryté utajívalo srdce.
Rozkoš a po cti liché bažení všady vládne;
počestný
Mrav i stud pominul; příbuzná čistotě pravda
Vrátila se k nebesům. Vášní kam nás žene
zápal
Tam se hrnem. Libujem si a máme za pravdu,
co marný
Blud nebo pravdě boží odporná pověra káže,
Div že divé svátosti na jižním Nilu vyniklé
Též nezavítaly k nám! Skvostný strojití kvas
umíme,
Alcinous moudrého jakým byl poctil Ulyssa,
Neb Trojskému jaký krásná Aenéovi Dido
Upravila. Jídáme tiší, dokavad břicho ještě
Vínem nepřekypí; pak, pak v hovor ústa se
náhle
Rozvazují. Nečekejž ale od nás rozmlnvy
čestné,
Jakby se rozbujené zběři mohla utišiti bouře,
Jakby se v uzdu jala; kterak otčiny sláva by
opět
Zdvihla se ke slávě dřévní, a jaký asi zákon
Prospíval by lidu: hovoří o křivých slibech, o
lsti,
A kterakou úlisností ukonejšiti dá se
Žen povaha; kdy jaké slovo dal, než děvčinu
objal


JAN SKÁLA Z DOUBRAVKY

církev hodnostář, biskup (Jan Doubravius)

DÍLO:
Rada zvířat inspirováno dílem Smila Flašky, čtyřicet devět zvířat radí Ludvíku
Jagellonskému.