10. Jednobuněční živočichové a Diblastica

• nejdokonalejší a nejvíce vyvinutí prvoci s nejsložitější stavbou těla

• obvykle mívají dva typy nesjednocených jader ležících vedle sebe (vegetativní – řídí všechny životní funkce kromě rozmnožování, generativní – uplatňuje se při pohlavním rozmnožování)

• má silnou dvojitou membránu, která nese pravidelně rozmístěné pohybové organely – řasinky, které se svou stavbou podobají bičíkům

• nepohlavní rozmnožování se uskutečňuje příčným dělením nebo dělením nerovnoměrným, tzv. pučením

• pohlavní rozmnožování probíhá zvláštním způsobem označeným jako konjugace

• zástupci:

rody druhu Trepka (Paramecium)

Trepka velká – nejznámější nálevník, živí se bakteriemi

Bobovka (Colpidium)

Vejcovka (Glaucoma)

Vířenka (Vorticella) – přisedlý nálevník

Mrskavka (Stentor) – má více vegetativních i generativních jader

Keřenka (Carchesium) – tvoří přisedlé kolonie

Bachořci – mnozí žijí v bachoru a čepci žaludků přežvýkavců

• mají řasinky soustředěné pouze v několika kruzích a zesílenou pelikulu s výběžky

• štěpí nestravitelnou celulózu buněčných stěn rostlin na stravitelné sacharidy – tak připravují přežvýkavcům důležité živiny

Rournatky – pozoruhodná skupina nálevníků

• žijí většinou dravě – rourkovými výrůstky chytají a vysávají jiné prvoky

Diblastica

• buňky odvozeny od dvou zárodečných listů – z ektodermu vývoj orgánů pro pohybové a smyslové funkce, z entodermu vývoj orgánů s trávicí a rozmnožovací funkcí

• diferenciace buněk na nízkém stupni

• nervová soustava má nízký stupeň koncentrace buněk (nebo chybí)

• souměrnost těla obvykle paprsčitá

Kmen: Houby (Porifera)

• slepá vývojová větev živočichů, většinou mořští

• netvoří skutečné tkáně a orgány, ve vývoji zůstaly na stupni gastruly

• v dospělosti nepohyblivé

• vnější vrstva (ektoderm) má krycí funkci, vnitřní vrstva obsahuje límečkovité buňky – choanocyty – pomocí nich přijímají potravu

• mezi ektodermem a entodermem je pružná rosolovitá hmota – mezoglea

• mezoglea obsahuje různé typy buněk, např. amoebocyty – schopné fagocytózy, roznášejí potravu po těle, skleroblasty – vylučují jehlice (sklerity), spongoblasty – vylučují spongiová vlákna, archeocyty – vznikají z nich vnitřní pupeny a pohlavní buňky

• voda s potravou proudí do těla kanálky – ostiemi

• mají jeden vyvrhovaní otvor – osculum

• tělo vyztuženo jehlicemi (vápenatými, křemičitými) navzájem spojenými pružnými spongiovými vlákny (některé houby mají pouze spongiová vlákna)

• hermafrodité

• nepohlavně se rozmnožují pučením – vnějším u mořských (nový jedinec se neodděluje od mateřského, tvoří se kolonie), vnitřním u sladkovodních (tvoří vnitřní pupeny, tzv. gemule umožňující přežít nepříznivé podmínky)

• gemule vznikají na podzim

• pohlavní buňky se tvoří v mezoglei, spermie osculem opouštějí houbu a jsou ostiemi nasáty do jiné houby, oplodní vajíčko, jeho rýhováním se tvoří pohyblivá larva – amfiblastula, která později přisedá a dává vznik nové houbě

• tři třídy: houby vápenaté, křemičité, rohovité