4. Buňka

Mnohobuněčné

• základem mnohobuněčných organismů je shlukování buněk
• mezi buňkami se vyvíjí různě složitá buněčná komunikace (chemické nebo mechanické signály) dochází k diferenciaci buněk - každá buňka má svou specializovanou funkci
• výhody mnohobuněčnosti - zvětšení velikosti těla organismu (růst jednobuněčného organismu je značně omezený), vytvoření si určitého vnitřního prostředí a tím snadnější přizpůsobení se vnějším podmínkám
• řízení mnohobuněčného organismu potřebuje více energie jeho vývoj a rozmnožování je pomalejší než u organismu jednobuněčného
• zástupci - některé rostliny, některé houby, některé chaluhy a hlenky, všichni moderně pojatí živočichové

PROKARYOTICKÁ BUŇKA

• evolučně velmi staré organismy, do prokaryot jsou řazeny domény bakterie a archea
• jsou zpravidla jednobuněčné, ale mohou tvořit kolonie s tendencí mnohobuněčnosti
• prokaryotické buňce chybí organely s membránou (např. mitochondrie, plastidy)

Stavba prokaryotické buňky

1. BUNĚČNÁ STĚNA

• tuhý obal

• mechanická ochrana buňky, udává tvar

• je permeabilní = zcela propustná

• u bakterií je tvořena především vrstvou peptidoglykanů

• hlavní stavební látka je celulóza, může obsahovát i lignin (lignifikovaná buněčná stěna, může borkovatět)

• je součást buňek rostlin a bud – u živočíchů není

• plazmodesmy – v buněčné stěně, otvory, kterými jsou propojené plasmidy sousedních buněk, slouží ke komunikaci

1. CYTOPLAZMATICKÁ MEMBRÁNA

• izoluje vnitřní prostředí od vnějšího

• je semipermeabilní = výběrově polopropustná - selektivní propustnost tvoří selektivní bariéru mezi buňkou a okolím a reguluje přenos látek z a do buňky, malé kanálky ve vrstvách fosfolipidů, kt. Propuští

• složena z dvojvrstvy fosfolipidů - řetězce mastných kyselin (hydrofobní konce) směřují k sobě (dovnitř) a fosfátové částice (hydrofilní konce) směřují od sebe (na povrch)
  - proložena molekulami bílkovin, které jsou zčásti nebo úplně zanořeny do dvojvrstvy fosfolipidů

CYTOPLAZMA

• viskózní koncentrovaný roztok
• obsahuje molekuly organických i anorganických látek
• zcela vyplňuje prostor buňky
• často obsahuje kapénky nebo krystalky odpadních nebo zásobních látek = buněčné inkluze
• tekutá složka cytoplazmy se nazývá cytosol

1. JADERNÁ HMOTA = NULEOTID = BAKTERIÁLNÍ CHROMOZOM

• uložena volně v cytoplazmě, není ohraničena jaderným obalem
• u bakterií ji tvoří jediná do kruhu stočená dvoušroubovice molekuly DNA (oba konce jsou spojeny), u sinic ji tvoří více molekul DNA (tzv. nukleoplazma), nositelka genetické informace, řídí metabolické procesy
• po rozpletení asi 1000x delší než samotná buňka
• haploidní počet chromozomů

1. ROBOZÓMY

• tělíska v cytoplazmě, tvořena RNA a bílkovinami, tukové inkuze – uchování pro přežití/pozdější odstranění
• probíhá v nich tvorba (syntéza) bílkovin = proteosyntéza
• v klidové buňce jich je několik stovek, v rostoucí buňce 30 000 a více
• mohou být přisedlá k membráně nebo volná
• jsou menší než v eukaryotické buňce, jejich sedimentační koeficient je 70