6. ekologie

„souhrn životních podmínek, které umožňují životaschopnou existenci určitého druhu = zahrnuje všechny faktory, které daný organismus potřebuje pro průběh svých životních funkcí„

Zahrnuje jeho funkční úlohu ve společenstvu – reakce na biotické, abiotické a antropogenní činitele prostředí.

K činitelům abiotickým patří světelné záření, teplo, tlak, vlhkost, chemizmus

K činitelům biotickým vnitrodruhové a mezidruhové vztahy

Faktory antropogenní jsou dány lidskou činností v ekosystému

Obecné schéma působení ekologických činitelů je dáno Gaussovou křivkou

Schopnost existence organismu v určitém rozpětí podmínek (z minima do maxima) se nazývá EKOLOGICKÁ VALENCE – je vyjádření schopnosti organismů snášet určitý faktor prostředí (např. teplotu, vlhkost,). Ekologická valence jednotlivých faktorů může být pro různé druhy odlišná.

Znázorňuje se pomocí Gaussovy křivky:

Nejlepší podmínky se nazývají optimální.

Nejmenší nutné podmínky, při kterých organismus přežívá, se nazývají minimální.

Největší možné podmínky, při kterých organismus přežívá, se nazývají maximální.

Pro organismus je důležité, aby všechny podmínky prostředí byly v rozmezí ekologické valence, je-li některá za hranicí ekologické valence, organismus umírá.

Organismy s úzkou ekologickou valencí mají předponu steno- (‚odmaturuj‘ je nazývá STENOEKNÍ)

tzn. nesnášejí výraznější kolísání podmínek, bývají vzácné, žijí na speciálních stanovištích a mívají menší rozšíření (např. koala živící se pouze listy eukalyptu)

např. stenotermní = žijí v úzkém rozmezí teploty

Organismy s širokou ekologickou valencí mají předponu eury- (‚odmaturuj‘ je nazývá EURYEKNÍ)

tzn. snášejí i výraznější kolísání podmínek prostředí, vyskytují se hojně a mívají větší rozšíření

Např. eurytermní = řijí v širokém rozmezí teploty (kopřiva)

Odolnost organismu vzhledem ke škodlivině se nazývá tolerance

Adaptace = schopnost přizpůsobit se podle prostředí

Bioindikátory – jsou organismy, které mají úzkou ekologickou valenci.

Vyskytují se jen v určitých podmínkách prostředí. (Například Vřes obecný vždy indikuje kyselou půdu, Blešivec potoční je indikátorem čisté vody)

Abiotické faktory

Jsou to všechny fyzikální i chemické faktory působící na organismus

K abiotickým faktorům patří vzduch, voda, sluneční záření (světlo, teplo)

1. Sluneční záření = představuje jediný energetický vstup do biosféry.

Podle vlnové délky rozlišujeme:

1. Viditelné světlo – je přímým zdrojem energie pro fotosyntézu zelených rostlin – nezbytné pro existenci fotoautotrofních organismů

S množstvím světla souvisí v přírodě sezónní změny (jarní, letní aspekty), u živočichů denní aktivita – typy vidění, zbarvení, aj.)

Podle nároků na světlo rozlišujeme rostliny: