6. Pletiva a tkane
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Pletiva a tkáně
Anatomická stavba souborů rostlinných a živočišných buněk.
Anatomická stavba souborů rostlinných buněk
PLETIVO – skupina buněk podobného tvaru a stejné funkce, obdoba tkáně
1) Podle tvaru a stavby buněk
parenchym – živé, tenkostěnné buňky, málo mezibuněčných prostor, tvoří měkké části rostlin (dužnina jablka, plody, vnitřek listů)
palisádový parenchym - buňky jednosměrně protáhlé, kolmé k povrchu (hlavní fotosyntetizující pletivo v listech)
mezenchym - kulovité buňky (př. výplně v mladých částech rostlin)
aerenchym - oválné buňky, s mezibuněčnými prostory, které jsou vyplněné vzduchem (nadnášení - u vodních rostlin)
prozenchym - protažené buňky s šikmými přepážkami, nejsou zde žádné mezibuněčné prostory, (př. cévní svazky)
kolenchym – tlusté buněčné stěny, zpevňuje rostlinu, bez mezibuněčných prostorů
rohový – tlustý v rozích (stonek hluchavky)
deskový – BS tlustá v hranách (v řapíku listu)
mezerový - ztlustlý v místech, kde se stýká s intercelulárami
sklerenchym – silně ztlustlé buněčné stěny, buňky propojeny plasmodesmaty, často bez živého obsahu, jednotlivé buňky - sklereidy, mají nejčastěji strukturně zpevňovací funkci, sklerenchymatická vlákna (ve dřevě, v peckách, len)
2) Podle schopnosti buněk dělit se a stupně jejich diferenciace
pletiva dělivá (meristémy)
původní (protomeristémy) - na růstovém vrcholku stonku a kořene
primární meristémy – buňky se dělí, tvořeny parenchymem, dělením vzniká trvalé pletivo
protoderm – pokožka (epidermis)
prokambium – cévní svazky
základní meristém – zbytek pod pokožkou, kůra (borka)
sekundární meristémy – vznikají obnovením dělvé fce trvalého pletiva
felogén – dělí se, směrem vně se vytváří borka
kambium – činností kambia vzniká
druhotné dřevo
druhotné lýko
(druhotné tloustnutí dřevin)
skrytá (latentní meristémy) - buňky dělivého pletiva roztroušené na některých místech mezi buňkami trvalých pletiv, aktivují se jen za určitých okolností
pletiva trvalá – vznikají diferenciací dělivých pletiv, buňky se nedělí + jsou diferenciované (mají určitou schopnost)
základní (v prostoru mezi krycími a vodivými): má základní funkce, jako je fotosyntéza, zásoba živin a vody, někdy nadlehčují rostliny, někdy vyměšují pryskyřice a silice
pletiva krycí
pokožka (epidermis) – v nadzemních částech rostliny, zploštělé – neobsahují chloroplasty, jen jedna vazba buněk
kutikula – ochranná vosková vrstva, překrývá epidermis, zabraňuje odpařování vody, neprostoupí přes ni plyny, voda, ...
průduchy – hl. na spodní straně (až 100 na mm2), otvory v pokožce, slouží k výměně plynů (dovnitř i ven), tvořené zvěracími buňkami, obsahují chloroplasty, otevírání a zavírání průduchu závisí na dostatku vody (velký turgor – uzavření)